„Nihil homini certum est.“
Tuto myšlenku kdysi dávno, ještě před naším letopočtem, vyslovil římský básník Publius Ovidius Naso. Volně přeloženo to znamená, že není nic jistého v lidském životě. Mám rád moudré myšlenky antických učenců a autorů. Většinou jsou aktuální i dnes. Ukazuje to, krom jiného, i na fakt, že antická doba procházela podobnými problémy, se kterými se setkáváme i v době současné. Pochopitelně, byly to myšlenky úměrné tehdejší společnosti. Úžasný je ale jejich přesah až do dnešních dnů.
Skutečně, nic jistého v našem životě není. Jisté je pouze to, že jsme se narodili a že jednou odejdeme na věčnost. Problémem je však smysluplně vyplnit ten čas mezi tím. Nechci bádat nad tím, jestli jsem ho vyplnit smysluplně, nebo nesmysluplně. To není zase tak důležité. Důležité pro mne je to, jak naplňuji ten svůj seniorský čas dnes. Teď. Třeba právě v tuto hodinu. Proto píši. Spíše musím říci, že se snažím psát. Jenže, o čem?
Když se podívám vedle svého pracovního stolu na nejbližší knihovní regál, vidím, že je z většiny zaplněný mými vydanými knihami. Místo očekávané radosti mne však napadá – co teď dál? Přímo hamletovská otázka. Psát, nebo nepsat? Nevyčerpal jsem snad již svůj potenciál? Na konečnou bilanci, myslím, je ale pořád dost času.
Kdysi před lety jsem přemýšlel o tom, jak třeba popsat symbolickou cestu kolem své hlavy. Po čase jsem ale došel k názoru, že je na takovou cestu ještě moc brzy a také, že bych mohl na té cestě třeba i zabloudit někam, kam se vůbec dostat nechci.
Snažím se odhánět od své hlavy občasný nihilismus, dívat se po světě, občas napsat něco, co by mělo smysl, a potěšit svou neposednou dušičku i posezením s přáteli. Jenže, stačí si otevřít počítač, nalistovat nejrůznější webové stránky a ejhle! Nihilismus je okamžitě zpátky a usadí se, prevít, kdesi za krkem. A drží se tam zuby nehty.
Moudrá wikipedie nám praví, že nihilismus je v širším slova smyslu popírání vžitých zásad, tradic a názorů. Pocit nicoty, prázdnoty a bezvýznamnosti. Proboha, jenom tohle ne! Tam jsem snad ještě nedošel. Nechme proto nihilismus raději ruské klasické literatuře, kde má své oprávněné místo, a pojmenujme tyto své pocity trochu jinak. Vždyť naše myšlenky mají svá křídla a jako pilné včelky létají světem, aby nasbíraly rozumy a nakonec spočinuly tam, kde je chceme mít. V naší hlavě a posléze třeba i v paměti našeho počítače. Pěkně učesané a srovnané.
Český literární kritik konce 19. století, Jan Voborník, píše ve své studii o romantické literatuře výstižně:
„Čím těsnější jsou hradby zevní skutečnosti, tím volnější a rozsáhlejší jsou prostory království snů.“
Obtížná doba, zvláště ta současná, v nás vyvolává občasný nihilismus a blbé nálady. To jsou ty naše hradby zevní skutečnosti. I s těmito hradbami se dá ale úspěšně žít a úspěšně je i překonávat. Prostory pro autorskou tvorbu obvykle nemívají příliš těsné hranice.
![]()
* * *
Pošlete odkaz na tento článek
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu. Začalo to letem v balóně, následovalo pilotování sportovního letadla (4x),…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám dopisem v naší vesnici ozvala neznámá žena jménem Tereza, jak se bez příjmení…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o nejlepším dárku uplynulého roku, který mne potkal. Mám jasno.
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem. Kdybych se o ní rozhodovala dnes, nechtěla bych, aby vyšla. Tehdy jsem to…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí chci vidět, slyšet, ohmatat si, cítit, ochutnat. Jakmile na mě někdo…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný film, mi pravidelně chodí zprávy a maily od lidí, jež často znám dlouhá…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě pasují a kteří jsou si navzájem sympatičtí, nebo lidi se stejnými či podobnými…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat. Popadla jsem klíče, kabelku a mobil, vlítla do tenisek a utíkala... Byla…
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí na čerstvý vzduch do chladného rána vyjdeš a zhluboka se nadechneš. A oči,…
Prožila jsem pěkné, dlouhé manželství. Děti nám nebyly dopřány, ale manžel měl dceru z prvního vztahu. Brala jsem ji jako by byla naše, i…
Slyšela jsem bezva vtip. „Skvělého chlapa najdeš na každém rohu,“ pravil Bůh. Pak se zamyslel a udělal zemi kulatou. Každý muž, kterému…
Přiznávám, nikdy jsem neviděla zlaté prasátko. Ale vinu beru na sebe. Neochota postít se, mlsná pusa a také pochybnosti o pravdivosti…
Zase se sejdem. Mám na mysli nejen letošní Vánoce, ale i mnoho dalších zážitků, které nás, vás, mě, čekají i v příštím roce. Vždyť proto si…
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako když jsem si na začátku každého nového roku dávala různá předsevzetí. Měla…
Jako malá jsem toužila žít v pohádkovém světě, kde by mi na rozcestích, čáry-máry, kouzelné peříčko ukázalo: „Tudy.“ Žila jsme, nakonec…
Měsíc únor definitivně odešel. Máme ukrojeny dvě dvanáctiny z našeho roku. Přestože to byl nejkratší měsíc, zdál se být zdlouhavý.
Vyrůstaly jsme se sestrou v prostředí, kde hlavní slovo měli vždy dospělí. Dítě se muselo podřídit a chovat se podle přání rodičů. Co…
„Pustíte mě tam?“ optala se mě nakrátko ostříhaná mladá dívka tak středoškolského věku a ukázala na volné místo u okýnka dvousedačky v…
Rachotí budík. Dostal jsem ho od manželky k narozeninám, když mi starý „odešel“. Přál jsem si klasiku. Na natahování. Slyším ho, i když…
Jako ještě aktivní učitelka jsem se svých žáků na základní škole, i studentů na gymnáziu, po prázdninách nebo i svátcích či víkendech ptala…
Všechno zvládnou. Vždy jsou připravené pomoci druhým. Všichni na ně spoléhají. Ovládají umění dělat několik věcí najednou. Takové superženy…
Za půl roku zhubnu dvacet kilo. Za rok se naučím perfektně anglicky. Až nastoupím do penze, začnu každý den hodinu cvičit. Náročné úkoly…
Otevírám skříňku a pohledem přejíždím uzavřené láhve skleněné i plastové. To je na okno, to na podlahu, toto na nábytek, toto na dlaždice,…
Co jsme v končícím roce zažili hezkého? Jaké zajímavé lidi jsme potkali? Jaké místo nás okouzlilo? Otázky týkající se toho, co bylo hezké,…
Psychologové začali používat výraz „ne-růst“. Označuje pocit mnoha lidí, že je společnost nyní neustále tlačí k výkonům, k porovnávání se s…
Vyzvednout ze školy. Odvézt na kroužek. Počkat a přivézt z kroužku. Čtyřikrát týdně. A na víkend výlet. Výlet na celý den, být doma je…
Když se řekne osobní rozvoj, většinou si představíme mladší lidi. Mladé dospělé, kteří chtějí lépe poznat sami sebe, posílit své sebevědomí…
Užiju si život, budu teď hodně cestovat. To jsou přání mnoha žen vyššího věku. Jenže nemálo z nich je singl nebo jejich muži zrovna výletům…
Pracuj na tom, abys byl lepší. To je věta, která se nyní objevuje v médiích, na internetu velmi často. Ale co si pod pojmem „být lepší“…
Dnes jsem po dlouhé době potkal v obchodním řetězci kamaráda, se kterým jsem dvakrát týdně hrával v tělocvičně fotbal a potkávali jsme se i…
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne