Cestování
„Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj…“ . Nepochybuji že tyto romantické verše z pera básníka Karla Hynka Máchy znáte.
Alena Tollarová
Šumění lesa, který se pro svou nedotčenost dostal na prestižní seznam UNESCO. Skalní útvary i vodopády, které vás svou krásou oslní stejně jako zdejší bižuterie a sklo. Jizerské hory jsou po mnoha stránkách potěchou pro vaše smysly i duši. Kam se vydat?
Ukázkový úvodní text článku
Blešenský vrch se svou výškou 520 m nijak nevymyká dalším vrchům Českého středohoří, vypínajícím se z krajiny lánů vpravo od silnice č. 15 z Lovosic směrem na Most. Jedete-li po této silnici, sledujete okraj Českého středohoří a míjíte kopečky jeden za druhým.
Hlaváček jarní. Zase kvete, tak jako každý rok na Husově vrchu ve vedlejší obci. Zatím jsem kvetení nikdy nezmeškala, ale letos se mi to málem povedlo. Tak honem po dnešním ránu našlápnout kolo a zajet se podívat na krásné hlaváčky.
Během svého života jsem procestoval mnoho evropských i několik mimoevropských zemí. Moje cesty mířily převážně do středomořských států, mezi výjimky patřily pouze dvě země. Norsko a Polsko.
V pátek na svatého Jiří to bude už 55 let, co jsme si řekli své ano a slíbili, že si budeme věrni, a že si budeme oporou v dobách dobrých i zlých. Ten den se na radnici v Hulíně se svatbami roztrhl pytel, byly celkem čtyři.
Zaplacená záloha ani doplacený celý zájezd samy o sobě neznamenají, že cestovní kancelář nemůže sáhnout klientovi hlouběji do kapsy. Zvýšení ceny už sjednaného zájezdu připouští občanský zákoník jen ve výjimečných případech.
Dovoluji si pozvat vás na výlet na zámek Valeč. Leží v Karlovarském kraji na okraji Doupovských hor, nedaleko Podbořan. Nejjednodušší cesta k němu je po karlovarské silnici, z níž je to od odbočky z Bošova do Valče pouhých 6 km.
Začnu minulostí. Je to už víc než rok, co odešel náš druhý pejsek Booneček, bylo to v lednu den před mými narozeninami. Proč to píšu? Protože jsem si včera splnila jedno přání.
Pevnost Königstein, která se tyčí 250 metrů nad Labem nedaleko českých hranic, vstupuje do nové turistické sezóny. Loni sem zavítalo přibližně 22 tisíc českých turistů, kteří tvoří zhruba pětinu všech zahraničních návštěvníků.
Ukázkový úvodní text článku
Správy národních parků České a Saské Švýcarsko předaly veřejnosti do užívání novou přeshraniční trasu v oblasti obcí Hřensko a Schmilka. Více než dva kilometry dlouhý úsek umožňuje pěším návštěvníkům poznávání obou sousedících národních parků.
Když jaro zaťuká ťuky, ťuky, ťuk… na loukách se zvednou mlhy a nad hlavou zapěje písničku nějaký opeřenec. Je naděje v lepší dny.
Velikonoce se přibližují a my jsme zvědaví kam nás naši kamarádi, se kterými každy rok jezdíme, letos nasměrují. Dlouho jsme nečekali a přišla zpráva, že se tento rok sejdeme ve městě Štětí.
Queensland je druhý největší australský stát, který se rozkládá na ploše zhruba odpovídající dvacetinásobku rozlohy České republiky. Žije zde přibližně 5,5 milionu obyvatel, většina z nich v jihovýchodním pobřežním pásu kolem Brisbane, Gold Coast a Sunshine Coast.
Kromě velikonočního programu letošní rok přinese návštěvníkům nové expozice i obnovené historické prostory. Tematický projekt Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů má letos podtitul Šlechta na cestách a návštěvníky památek zavede na zajímavá místa v Evropě.
Svátky jara jsou v Jizerkách oslavou všeho, co je s Velikonocemi spjato. Můžete tu obdivovat krásu probouzející se přírody, která tvoří dokonalé kulisy pro túry i rozjímání. Užijete si také klasický velikonoční program včetně výroby dekorací a pletení pomlázek.
Před časem jsem na internetu narazila na zajímavý článek o pražských prvorepublikových vilách. Uvědomila jsem si, že jich většinu neznám. Jen Bubeneč jsem před několika lety prošla s foťákem.
Vracíme se z výletu, sluníčko nám svítilo, nám se to líbilo, nezmokli jsme a už jsme tady. Tak nějak by se dal charakterizovat známým popěvkem včerejší zájezd pro seniory věku 65+ z obvodu MOaP. Tedy z Ostravy do města Jeseníku, vzdáleného skoro 3 hodiny cesty autobusem.
Když jsem na podzim loňského roku vyhrála v jedné soutěži na portálu i60 voucher do Národního divadla, byla jsem moc ráda. Přizvala jsem manžela a vnuka, a začala plánovat předjarní výlet do "matičky" Prahy.
Vodní toky byly odjakživa, a nejen ve velkých městech, ale i v městech menších, důležitým faktorem vytvářejícím specifickou atmosféru. Jak by asi vypadala Paříž bez Seiny, Londýn bez Temže, Praha bez Vltavy, Florencie bez Arna nebo Benátky bez svého kouzelného zálivu a hlavní páteře města Canale Grande.
Jsou místa, kam se chodí především kvůli jedinečné atmosféře a zážitkům. Sloup v Čechách patří mezi ně. Skalní hrad vyrůstající přímo z pískovce je monumentem, který je přirozeně propojený s okolní krajinou.
V posledních dnech sledujeme zprávy o válečných konfliktech ve světě. V některých zasažených zemích uvízli i naši občané, kteří tam trávili dovolenou.
Asi 20 km západně od Olomouce leží obec Čechy pod Kosířem. Přiznám se, že jsem o ní neměla nejmenší tušení. Poté, co jsme ji navštívili na začátku března, už vím, že ji musíme navštívit znovu, neboť jsme toho moc nestihli. A že je toho k vidění hodně.
V dubnu roku 2001, kdy jsme putovali Jordánskem, se ještě v New Yorku "dvojčata" World Trade Center hrdě tyčila k nebi a nikdo nepředpokládal, že za necelých pět měsíců budou srovnána se zemí teroristy ze států, které jsou tradičně považovány za spojence USA.
Kus papíru s krátkým textem a adresou. Dávno ztracený, dnes jistě už bezcenný, přesto vyvolávající příjemné vzpomínky na milou a přátelskou rodinu žijící v Itálii. Dostali jsme jej od paní domácí s pozváním na příští návštěvu už přímo k nim, bez cestovní kanceláře.
Bari jsem poznala, když jsem pracovala jako delegát. Přijela jsem o týden dříve, než začaly jezdit skupiny, a tak jsem se sama musela dopravit do hotelu. Na letišti v Bari jsem měla přes hodinu času, než přijede autobus, který mě doveze do vzdáleného kempu.
Chodíme každý měsíc. Je jedno, jestli sněží, mrzne, je parno, vítr a další rozmary přírody. Ještě jsme jako důchodci nezlenivěli. Vyrážíme do terénu, obejmout přírodu. Jsme čtveřice dědků ve věku 72, 72, 74 a 76 let.
Na středu 25.2.2026 jsem našim seniorům připravila výlet na Slovensko do Vysokých Tater. Jeli jsme vlakem do Popradu, pak električkou do Starého Smokovce a nakonec lanovkou na Hrebienok.To byl cíl naší cesty.
Ukázkový úvodní text článku
Když jsme si se ségrou koupily své první hole nordic walking, byly jsme plny nadšeného turistického očekávání. Neboť jsme byly okouzlené. Jimi. Na dovolené na Šumavě nám totiž hole půjčili. Šlo o první vzájemné setkání.
Jaro už pomalu ťuká na dveře, ale zima se stále nechce vzdát. Ve čtvrtek 19. února dvouhodinový výšlap s Dorinkou okolo Vratislavic. Všude kolem spousta sněhu a sluníčka, zkrátka pohlazení na duši.
Ukázkový úvodní text článku
Cesta do Botswany byla jednou ze čtyř etap našeho putování po zemích jižní Afriky. Přiletěli jsme tam z Namibie.
A je to tady zase. Dva roky od poslední kontroly vozidla utekly jako voda, tak bude nutno opět nechat zkontrolovat auto, abych mohla s klidným svědomím a bezpečně brázdit naše komunikace.
Samozřejmě i atmosféru. Fotka má tu výhodu, že připomene, co jste už zapomněli, včetně příběhu s ní spojeného. Spoléhat na paměť je ošidné. Mnohem jednodušší je mrknout a hned vím.
Hrdý, zákeřný Vesuv. Hrozba a memento mori. Vesuv – dominanta, vzpínající se asi 20 km od Neapole. Vrchol sopky Vesuv se tyčí do výše 1281 metrů nad mořem, stojí majestátně nad krajinou, která leží na jeho úpatí.
Únor bílý pole sílí a po těch polích se celé únorové dny válí mlha, slunko nevykoukne zpod šedé klenby a doma se musí celé dny svítit. A tak i malý výlet, který nás vytrhne z této šedi únorových dní, je vítaný.
Tak pokračujme ve vzpomínkách na tu zemi, svatou pro ty, co věří, stejně jako pro ty, kteří se chovají, jako když jim nic svaté není. I pro nás, kteří netuší, zda jsou nebo nejsou věřící, a kteří nechápali, co se to tam s nimi dělo.
Začátkem devadesátých let minulého století můj manžel v Praze tlumočil ministru zdravotnictví Kambodže, který se svým vystupováním výrazně lišil od obvyklé představy politika. Mluvil pomalu, nevýrazně a potichu. Působil až nesmělým dojmem.
Proč si 12 let poté nezavzpomínat na nejkrásnější cestu a vůbec nevadí, že nejsem jediná, pro kterou byla návštěva Izraele splněným snem, spíše naopak.
Nikdo z nás neví, co ho čeká v letošním roce 2026. Znáte to pořekadlo: "Člověk míní, Pán Bůh mění". Článek by se měl proto raději jmenovat, co bychom chtěli prožít, vidět a procestovat v následujících měsících.
Náhodou jsem se vrátila do města v Den zázraku (19. září), který se opakuje třikrát do roka. Ten den Neapol byla přeplněna lidmi. Do katedrály jsem se dostala až odpoledne. Vešla jsem do kaple sv. Januára a zeptala se, zda se očekávaný zázrak stal. Samozřejmě, zněla odpověď.
Když jsem měla v programu Neapol, byla jsem kromě památek nejvíce zvědavá na neapolský lid. Tedy na Napoletani. Jak píše Karel Čapek v Italských listech: "Krom té krásné přírody je tu hlavní znamenitostí původní neapolský lid."
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle ostrov ráda. Zvláštní zemi plnou ledu, která se přesto občas zazelená...
Cestování mě baví, a tak pro vzpomínku zodpovědně fotím, abych si později oživil paměť. Samotného mě občas překvapí, kde všude jsem coural. Ještěže mám bohatý archiv.
