Můj retropříběh: Vandrbuch dálkových pochodů 70. let

Můj svět

Můj retropříběh: Vandrbuch dálkových pochodů 70. let

Datum: 26. 11. 2014

Diskuze: 20

Retropříběh: Vandrbuch dálkových pochodů

FOTO: archiv autora

CELÁ
GALERIE

Někdy v polovině sedmdesátých let jsem začal chodit dálkové pochody, většinou 50 kilometrů dlouhé. Bylo to tehdy módní (dneska by mladí řekli trendy) a hlavně - dalo se to šlapat i při dvacítce cigaret denně, jíž jsem tehdy srdnatě hulil.

Od roku 1977 jsem na všechny dálkové pochody tahal kromě téměř dvoukilového fotoaparátu Zenit E taky sešit v tuhých deskách formátu A5, abych do něho zapisoval dojmy z pochodů, proložené fotkami a razítky z míst, kudy trasy padesátek vedly. Ty nejzajímavější stránky jsem vybral jako svůj retropříběh - snad zaujme.

Zapátrejte ve svých albech, vyberte ty nejkrásnější fotografie a sestavte z nich svůj "Retropříběh". Tři nejzajímavější retropříběhy oceníme velkokapacitními flashdisky. Pravidla soutěže s názvem "Můj retropříběh" najdete zde

| retropříběh

Autor: Zdeněk Huspek

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

20 komentářů

Zdeněk Huspek 28.11.2014 19:42

Zmiňujete Jáchymov, to byla skoro horská, ale krásná trasa a bylo to místy, kde se psaly nepříliš pěkné dějiny naší země. Nějaký čas jsem v těch končinách bydlel a slyšel hodně příběhů o tamních dolech i lidech, co v nich pracovali - ať už dobrovolně nebo nuceně. Bohužel si to člověk nikam nenapsal, dneska by to bylo zajímavý čtení a určitě by to mělo větší hodnotu, než vandrovní knížka :-).

Marie Magdalena Klosová 28.11.2014 13:14

Jo,lákala by mě Svatojakubská pouť Španělskem,se vším všudy-odřenýma nohama,společnými ubytovnami pro poutníky,záblesky dávných dob a posledních sil,za kterými se zdá,že už nic nebude.Ale na to si už netroufnu.Škoda.

Marie Magdalena Klosová 28.11.2014 13:09

Je to nádherný autentický "záznamník",vtipný,hodnotný,prostě úžasný.My jsme sice s mužem žádné dálkové ani blízké pochody neabsolvovali,ale tím více si vážím výkonů těch,co v nich našli zalíbení.

Libuše Křapová 28.11.2014 09:00

V mládí jsme taky chodili na pochody, padesátku jsem šla jen jednou a nohy mne při vzpomínce bolí ještě dnes. Moc krásná vzpomínka.

Alena Tollarová 27.11.2014 21:45

Krásný. Ale mě tedy nejvíc zaujal Jáchymovský tolar, rok 1973. Ten můj, vedle kterého kráčím, chodím, pochoduju, vyšlapuju, běhám, loudám se a tak - zkrátka podle situace, narukoval do Jáchymova tuším že 1968

Zdeněk Huspek 27.11.2014 21:17

Děkuji za komenty, paní Zoja vzpomíná Prčice, to byla skutečně mosntrakce, na cestách před sebou člověk viděl šňůry pochodníků, z toho 70 % lidí, co víc než 20 km vyšlápli jedinkrát za rok a právě do Prčic... a pak týden dva bědovali :DD. Bylo to nicmémě fajn období a hlavně proto, že nám bylo o pár pátků míň :-)-

Alena Vávrová 27.11.2014 11:27

Moc pěkný "vandrbuch" - jen jsem dočetla, už mě bolely nohy :-)). Taky jsem se něco nachodila, ale na dálkoplazku jsem nikdy nohy neměla, tak max. do 30 km. U nás má velkou tradici Novoroční běh a pochod kolem Máchova jezera a pak jarní seriály Máchovi v patách. No a samozřejmě cesta na Bezděz a zpět.

Růžena Antlová 27.11.2014 07:52

bezvadný retropříběh !!!!!!

Zoja Sedláčková 26.11.2014 22:34

Pěkné, moc. Taky jsem absolvovala několikrát 50 km Praha-Prčice. Byla to v 70.letech opravdu móda. Ale nikdy se mi nepodařilo vychytat obuv. Nehty mi slézaly až do Vánoc ( šlo se to v květnu). Teď taky raději jezdím na kole. Ale pěší tůry absolvuji s Přírodní školou. Naposledy letos v září za 4 dny 80 km s 10 kg batohem.

Zdeněk Huspek 26.11.2014 22:00

Pravda je, že když jsem se v roce 1980 přistěhoval do Plzně, kde jsem sice měl příbuzné, ale jejich návštěvy byly spíš sporadické, tak jsem díky těmhle pochodům za 3 roky znal okolí Plzně lépe, než někteří rodilí plzeňáci (í).

Načíst starší příspěvky