Je to již poměrně dávno, co jsme jezdívaly ještě s maminkou na dovolenou do Řecka. Vždy jsme se na cestu pečlivě nachystaly a byly plné očekávání nových zážitků. Cesta na jednu z takových dovolených probíhala celkem dobře, ty obrovské vzdálenosti jsme zvládly letecky a na místo našeho ubytování nás dopravily autobusy.

Než jsme se rozprchly do našich budoucích apartmánů, chvíli jsme čekaly na delegátku české cestovní kanceláře. Řecko nás uvítalo velkým vedrem, a tak jsme si zalezly do stínu takových podivných stromů. Po chvilce mě zaujaly zelené olivy a chtěla jsem ochutnat přímo ze stromku. Plna očekávání slastných kulinářských dojmů jsem si utrhla zelenou bobulku - olivu. Naskočila mi husí kůže a otřásla jsem se. Musela jsem asi nasadit tu nejhorší grimasu. Něco tak ošklivého a nechutného - jedním slovem hrůza.

Až za pár dní jsme se dozvěděly, jak se vlastně olivy pěstují, sklízí a dováží k nám v podobě, jak je známe. Ovšem ani tato příhoda mě neodradila od konzumace a obliby oliv v jakékoli podobě.