Napřed jsem si říkala, že téhle soutěže se nezúčastním. Taky tenhle článek nemá ambice něco vyhrát, jen kvůli obsahu jsem ho zařadila do téhle rubriky. Přemýšlela jsem sama pro sebe, co se tak důležitého stalo tento rok v mém životě, aby to stálo za zaznamenání pro budoucí generace.

V dubnu jsem se zúčastnila první módní přehlídky. Bylo to nádherné, ten pocit, že za něco ještě stojím, se asi nedá popsat. Ale už jsem o ní psala dříve, nebudu se opakovat.

Na podzim mi zde na i60 uveřejnili první Pohádku pro Honzíka. Líbila se a líbily se i ty další, ale je to pro mne nějak zlomové? Co se jinak událo tak důležitého? A pak jsem si to uvědomila.

Nestalo se vůbec nic. Každý rok se v mé rodině a nejbližším okolí dělo něco, co vyžadovalo náročné či rychlé řešení. Co ovlivnilo život můj i ostatních. A v loňském roce nic. Samé drobné události. Vnuk Honzík je nemocný, ale pomalu, pomaloučku se jeho zdravotní stav upravuje. Syn a manželovy děti jsou také v pohodě a srovnané se svými životy a my s manželem jsme spokojeni taky.

Co ještě? Že mi uhynuly tři ibišky? No co, koupí se nové. Že se narodilo pět koťat a nevěděli jsme co s nimi? Čtyři se nám podařilo celkem bez námahy někomu darovat a to páté, zvědavý uličník Pepa zvaný Pepošek je zdrojem veselí v naší domácnosti. O pejskovi Ferdovi ani nemluvím. Mazel nad mazly. A měla jsem pěkná rajčata. A po pěti letech se mi konečně podařilo vypěstovat brambory, co vypadaly jako brambory a ne proděravělé kuličky na hraní. A ke krmítku pro ptáčky mi kromě sýkorek a vrabců lítá i dlask a brhlíci. Nasbírali jsme plné koše pravých hřibů. S manželem jsme jezdili na výlety. Byli jsme se podívat i v předvánoční Vídni. Jen tak, rozhodnutí den ze dne.

Tak tohle je můj zážitek roku. Konečně se nic podstatného nestalo. Jen samé drobné události a to těch dobrých bylo víc.

A tak Vám všem přeji, aby jste si  na Nový rok 2016 mohli říct totéž, co já letos - uplynulý rok byl dobrý rok.