Každý den vstávat v pět třicet.

Jízda trolejbusem po stále rozkopané silnici.
Chvatné probíhání věčně vlhkým podchodem.
Konečně vrátnice a hodiny.
Šatna a ženské s jejich svačinami.

Pravidelná schůzka s šéfem v sedm patnáct.
Jeho ego a mramorový obličej jako předkrm.
Montérky a několik chlapů v kanceláři.
Makat svých osm nebo raději déle.

Každý den končit v patnáct nula nula.

KONEČNĚ vrátnice a hodiny.
Chvatné probíhání věčně vlhkým podchodem.
Cesta domů po stále rozkopané silnici.
Začátek druhé směny.

Patnáct let života. Života?!?
CHCI ven z bludného kruhu.
Zkouším to třikrát.
Marně. A… Dost!

"Říkala Ti něco o tom, že chce dát výpověď?"
"Ne, neříkala", pohnul se mramor.
"No jo, nediv se. Vždyť je to ženská!!"

 A z toho plyne:
"Člověče, klidně to zkus, mínus a mínus rovná se PLUS."