Jen narušený sen a ráno, které žasne, jen smutek den co den a dávno bylo jasné, že hrozí prudký svah a pod nohama kluzko, že v duši mívám strach, když láska šeptá: Zuzko...
A pak jsem poznala, že všemu konec není, lásku jsem hledala a hledám do umdlení, vždyť pláč je vlastně déšť a led je jenom voda, ty ve mně zůstaneš, ty nejsi epizoda.
Zuzi,Zuzi,teď jsem si namalovala řasy,takže je mám rozmazané.Pod očima černo,Naštěstí to s Tebou černě nevidím.Ale ty verše mě opravdu rozplakaly.Nějaká asociace.Téměř přesně před 6 lety se zranil na sjezdovce můj muž a to "kluzko pod nohama" cítím dodnes.Tvé básně mají obecnou platnost.Děkuji.mm