Všude kolem samé šprýmy, píší se tu vtipné rýmy. Dlouho jsem tu nebyla, spojení jsem ztratila a do Afriky nejela. To jsem asi chybila. Já však můžu se svou holí jenom do nebližších polí. Vezmu s sebou i svou lásku, mého pejska na provázku. Jednou jsme si s tím mým pejskem dlouho hráli s míčem a já při tom skotačení vytrousila klíče. A tak skoro už se stalo, co se někdy může stát,. že jsme spolu s tím mým pejskem pod širákem mohli spát. Zvěř tu dravá kolem není, však báli jsme se po setmění. Spása se však přiblížila, pasti já jsem nalíčila, chytila jsem zámečníka a tomu se štěstí říká. I když nejsem v Africe, raduji se velice.
Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde.
Ty klíče v kontejneru vidím pokaždé a zcela jasně,když jdu se smetím.A taky se vidím,jak je s nohama nahoru lovím...naštěstí je to zatím jen představa.Pěkná rýmovačka na nelibé téma.
stalo se mi kdysi dávno,že jsem šla vysypat koš do kontejneru se svazkem klíčů v ruce no a jak myslíte že to dopadlo klíče zahučely do poloprázdného kontejneru. Doma na sporáku bublal guláš. Ještě že opodál probíhaly výkopové práce a jeden dělník použil krompáč a svazek klíčů mi z kontejneru po hodně pokusech vytáhl. Dopadlo to dobře až na ten guláš i s hrncem skončil u slepic které vyzobaly so bylo ještě k snědku a hrnec pak putoval do konťáku
Děvčata děkuji za účast. Musím ještě podotknout, že se to stalo v neděli, nikde nikdo, moc lidí jsem tady ještě neznala,venku se ztrhla veliká bouřka a mi neměli kam utéci.Náhodou jsem potkala asi anděla , ten mi sehnal zámečníka ze Strakonic. Dvě hodiny trvalo zdolat ten můj zámek a přišla jsem o 2.600kč. Ještě dnes to splácím.Druhý den jsem jenom pro něco vyběhla ze dveří a zabouchla si opět. Lehce oblečená, pes uvnitř a já zase volala toho samého zámečníka. Nechci ani vědět co si myslel.Šlo to otevřít rychleji, protože jsem jenom zabouchla.Od té doby nosím klíče na krku a každých pět minut se ošmatávám, jestli je mám.
To mi připomnělo, jak jsem já ztratila klíče.Pes měl nějakou úpornou srágorku a tak jsme s ním chodili často ven.V noci si pak "řekl",dýchal jako o život a ke dveřím.Popadla jsem náhradní klíče/jen dva/ a ven.Protože i žral trávu, sedala jsem si k němu na bobek, abych mu viděla do huby.Pak jsem ho i poponášela, no půl hodiny venku.U dveří jsem v kapse nenašla klíče, tak jsem další půlhoďku chodila po stopách.Nic.Na zvonění Milan nereagoval.Zazvonila jsem si na sousedy, co svítili, aby mi otevřely venkovní dveře a na naše jsem bouchala, mlátila a kopala.Už jsem měla otevřeny všechny dveře na patře, jen naše ne.Soused pod námi mlátil na trubku topení přímo v ložnici a ejhle, došlo k probuzení.Klíče jsem nenašla ani druhý den.Jsou to naši miláčkové...
No Hani, super básnění... hlavně že se vše v dobré obrátilo.... Já každou chvilku na procházkách s Bertíkem hraji takovou hru. Nenápadně upustím jakýkoliv předmět co mám v kapsách a po určité době zvolám pro Berta známou větu: " Bertíku, hledej, ztratila jsem". On tuto hru má rád, vrací se, šmejdí čumáčkem po stopě a když najde ztracenou věc, většinou má snahu celou jí roztrhávat. Takto jsem přišla již o pár kapesníků, rukavice raději nepokládám
Paní Hano, milá rýmovačka a takové dobrodružství s pejskem třeba jen za humny - však všude je nesmírně krásy, jen když kouknem na oblaka a na tu naši zemičku , po které chodíme.
