Znavený praotec Čech
uhradil v hostinci cech.
„Zanechte zpěvu a vtipů,
s družinou půjdeme k Řípu.“

Přesun tam byl zvláštně pomalý,
nohy jim po kvasu klesaly,
v nesmírných útrapách trpěli,
do kopce po čtyřech museli. 

„Kol vidím tu zemi zaslíbenou,
pro nás je odměnou zaslouženou,
zde Češi budou žít jako v ráji,
radost i žal ve svých rukou mají.“

Ulehl a zářný sen se mu zdál,
budoucnost dalekou jim předvídal,
zemský ráj zjevil se na pohled,
zasténal, vydechl naposled.