Byl jediným českým králem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale ze stavu domácí šlechty. Tento obratný politik proslul úsilím o náboženskou snášenlivost a snahou o vytvoření mírové unie evropských křesťanských panovníků o půl tisíciletí předběhl dobu. Před 595 lety, 23. dubna 1420, se narodil český král Jiří z Poděbrad.

Jiří pocházel z rodu pánů z Kunštátu, v roce 1444 se stal vrchním hejtmanem východočeského kraje a čtyři roky poté s cílem obnovit jednotu země dobyl Prahu. Roku 1452 byl zvolen zemským správcem a po smrti Ladislava Pohrobka ho čeští páni vybrali za krále. Ve snaze předejít izolaci kališnických Čech v katolické Evropě a sjednotit země proti turecké expanzi vyslal Jiří do západní Evropy poselstvo, vedené Lvem z Rožmitálu, jež bylo sice vlídně všude přijato, ale k vytvoření unie nedošlo.

Neshody s Vatikánem vyústily v roce 1466 v prohlášení Jiřího za kacíře a jeho vyobcování z církve. Vzhledem k narůstající domácí opozici odbojného katolického panstva začalo být Jiřímu jasné, že českou korunu pro své syny neudrží, proto nabídl následnictví polským Jagelloncům. Český sněm jejich nástupnické právo přijal a tak se po smrti Jiřího z Poděbrad v březnu 1471 stal českým králem Vladislav Jagellonský.