Jednou tě opustím.
S úsměvem zavřu vrátka
za svátky, za chvílemi s tebou.
Budu si zpívat,
spálím tvé lístky
a z hlavy vyškrtnu i tvůj telefon.
Tvé jméno roztrhám na písmenka,
zmuchlám a pošlu po vodě.
Pak budu tančit do rána
a ke každému budu prima,
bude psina a víno.
Pojedu tramvají na konečnou
a to bude i konečná tvoje.
A až budu sama doma,
vysvleču se z šatů
a také ze lži.
Nebude svědka,
který ti prozradí,
jak zoufale se směji
svým slzám,
že vlastně ne já,
to tys mě první opustil. 


(Všem jako připomenutí někdejších lásek a přednostně paní Nině Šachové, alespoň jako malou pozornost za její verše.)