U lomu stojí mladík. Něco přes dvacet. Za sebou má pasťák. Rozvod rodičů. Útěk od matky, která se podruhé vdala. Nenáviděl otčíma. Utekl k otci, ale ten se časem oženil a on v rodině jakoby přebýval. Utíkal k partě. Pak k drogám, nakonec zbyly rozkrádačky a ten hroznej pasťák. Nikdo ho nečekal. Nikdo ho nehledal. Nikomu nescházel. Kam dál jít? K tetě a strejdovi. Vlastně jim může říkat dědo a babi. Vyjde to nastejno. Nejsou pokrevní. Teta je kamarádka mámy. Jezdil k ní jako malej kluk. A teď tu stojí u lomu, kde ho teta učila plavat. Stojí nad propastí. Promítá si svůj pád do propasti. Neuvědomuje si, že už do ní dávno spadl.
Pohádal se se strejdou. Na stole nechal dopis na rozloučenou.
„Bohouši, Martin tu nechal dopis. Blázen. Že chce spáchat sebevraždu. Jdu ho hledat. Jdu pro něj.“
Děda bere do ruky mobil. Mobil vyzvání. Konečně ho zvedne. Hele, mladej, neblbni a vrať se domů. Kde jsi? U lomu? Teta jde pro tebe.“
Přišli oba. Zůstal. Na čas. Martinovi se stýská po partnerce a dceři.
„Teto, zavolej Romaně. Ať přijede. Ať se vrátí.“
„Prosím tě, vždyť je někde u příbuzných na Slovensku. Má tě dost. Ani se jí nedivím. O nic se nestaráš. Jen si tu brnkáš na kytaru. Nepracuješ. Peníze jí neposíláš…“
Martin sedí jako zařezaný. Pak se nabídne, že upeče roládu.
„No, vidíš, jakej jsi šikovnej. Hele, doděláš si výuční list, ať můžeš dělat cukráře. Budeš mít jako vyučenej víc peněz. A hlavně seženeš práci.“
Martin přikývne. Nějaký čas zkouší sehnat aspoň brigádu. Na pár dní. Ale nikde dlouho nevydrží. Dny se vlečou. Prázdnota dává dnům šeď a tíseň. Utéct není kam. Kdyby tak zase mohl někam utéct. Do města. Za zábavou.
Zůstává doma sám. Teta a strejda jsou na statku u zvířat. Očima bloudí po prázdném pokoji. Po skříni. Ruce otevřou šuple. Pak další. Dá se něco najít? Něco ho nutí hledat. Instinktivně vyndá obálku. Pro začátek to postačí. Teď honem pryč. Útěk zvládá ze všeho nejlíp. Než se teta se strejdou vrátí, je už několik hodin na cestě za dobrodružstvím.
„Haló, policie? Chtěla bych oznámit krádež. Můžete přijet?“
Nikdo ho nehledal. Nikomu nescházel.
A teprve teď je hledán.
Otázka zní, proč lidé potřebují znát svoji hodnotu serotoninu. Možná si myslí, že jsou nešťastní nebo v depresích, protože ho mají málo.…
Redakce
Celý život tvrdí, že správný chlap všechno vydrží. Mlčí, nesvěřuje se s trápením a pochybnostmi. A pak spáchá sebevraždu. Nikdy bychom do…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne
