Přitančil déšť
a v hlavě mé byl zmatek,
když jeho šumění
mi bralo ticho chvil,
vmísil se déšť
do ruchu křižovatek
a jako loučení
mé touhy odplavil.

Zas tančí déšť
a moje řasy smáčí,
zvolna se rozpíjí
polibek, co mi dáš,
ty jsi můj déšť,
dnes v smíchu, zítra v pláči,
když s něhou lilií
mé tělo odmykáš.