...doufám, že to ze začátku nás nerozdělí....

Eleno, Lubomírovi, mně a věřím že i mnohým dalším to dávalo smysl hned zezačátku. Je dobře, že toto dodatečné Lubomírovo "vyznání" konečně zabralo...snad....

Lubomíre, pod Vaše slsova se také podepisuji. Ano, takto napsané to dává konečně všechno smysl.

Lubomíre, to jste napsal i za mě a věřím tomu, že nejen za mě. Děkuji vám. Smutné je, že tímto způsobem se imigranti dostávají do Evropy už hodně dlouho, aniž by se někdo zajímal o to, kdo doopravdy jsou. Na letišti jsou všichni prošacováni, tady se nezná ani totožnost. Mohou přijít nalehko, vybaveni mobilem, najíst dostanou a zbraní je Evropa plná.

Tak ještě odpověď pro paní Elenku. Moje báseň vyjádřuje emocionální rozechvění nad trpkým, nešťastným osudem a poslední dva verše napovídají můj postoj k tomu, kde vidím problém, viníka, chcete-li. Poezie nekomentuje imigranty, utečence a lidi prchající před něčím nebo za něčím. A můj předešlý komentář byl o tom, abychom si nevytvářeli definitivní názory na něco, co nemůžeme doopravdy znát, tedy proč někdo konkrétní utíká, kudy a jakým způsobem. O tom tady totiž byla většina komentářů, zcela zbytečných. Imigrační a emigrační vlna, která se žene Evropou, je produktem společenského a ekonomického vývoje posledních 150 až 200 let (koloniální politika, otroctví, války, rozpolcení politického systému na Západ-Východ) a dnes ji živí podhoubí dogmatického a netolerantního učení islámu (dříve takto vystupovalo křesťanství, zničilo původní kultury Ameriky, zabíjelo bezvěrce, vzpomeňte na inkviziční procesy, ničilo jiné názory než oficiální, upalovalo a ve jménu tzv. dobra se chovalo jako zlo - to stejné, ale v mnohem přímočarejší a surovější podobě dělá dnes islám). Veškerý půvopd zla tohoto světa je v náboženství jako instituci přikazující co má člověk dělat, jak myslet, komu se klanět, ke komu se modlit, kdy se modlit, komu obětovat, jak obětovat, co smí a co nesmí si myslet, kam chodit, jak chodit, jak se oblékat apod. Křesťanství se ze svého bludu trochu už vyléčilo (ale ne zcela, jsou i zde fanatici), islám ve své podstatě je nevyléčitelný, protože nenávist má zakódovanou ve svém učení. Nikdo z nás, křesťansky smýšlejících )dnes už snad tolerantních) Evropanů islám nechce, a přesto se mu nevyhneme. Islám totiž využívá naší tolerance a svobodu, kterou v rámci demokracie jakž takž máme, zneuživá ve svůj prospěch, aby ji nakonec zničil ve jménu "své pravdy", s kterou se nedá diskutovat, protože je fanatická. Bohužel lze islámský fanatismus zničit jen vojensky, takže nás čeká válka. Nikdo ji však nechce, ani já. Přesto nepochybně bude, pokud se propagovaný multikulturismus změní v monokulturismus, a to islámský. Evropské státy si léčí špatné svědomí otevřenou náručí emigrantům, a to bez výběru. Je to velké nebezepčí. Uprchlíků z válečných oblastí, kteří ztratili domovy a víru v šťastný život, je mi velmi líto. Uprchlíků, kteří využívají téhle situace a jdou si přilepšit do bnohatých států, které k nim jsou tak štědré, mi líto není. Ale rozeznejte je! Evropské země to dělají nedůsledně. Procestoval jsem celý svět mnohokrát dokola, se všemi lidmi mohu být kamarád, pokud nemají v sobě fanatismus a dokáží naslouchat a tolerovat. Ať jsou černí, žlutí, bílí, hnědí, malí, velcí. To je jedno. Pocházíme všichni "ze stejné Evy a Adama". bez rozdílu. Rozděluje nás však náboženství a víra. Bohužel. Islám je houževnatá doktrína zamaskované netolerance. Ve svém světě ho nechci, nejsem ani křesťan, ani buddhista, ani islamista. Jsem člověk s vírou v lásku bez -ismů, jsem člověk, který svobodomyslnou lásku ke všemu, co ho obklopuje, bude bránit proti komukoliv, ko mi ji bude chtít vzít.

Lubomíre, nerada se pouštím do této debaty, ale nedá mi to. Je mi líto každého člověka, natož dítěte, který nesmyslně přijde o život. Jsem žena - matka - nositelka života. Dala jsem život dvěma dětem a myslím, že mám i to správné sociální cítění. Ale vyvraťte mi, prosím, názor a řekněte, že tito lidé nejsou pro naše děti potencionální nebezpečí. Jejich komunita je uzavřená a platí to, co chtějí a vyznávají oni. Bez diskuze. Neváží si lidského života, jinak by neschvalovali atentátníky a nedělali z nich světce. A co ženská otázka - panebože už se mi o tom ani nechce psát. Promiňte, ale já je tady nechci.

Brala jsem to jako báseň o předčasné smrti.Mnozí jsme to prožili a bolí to, i když jsme to nezavinili.

Milí diskutující, asi musím přinést svůj hlas, byť je důležitá spíš výpověď mé básně, která se zrodila emocí srdce při vědomí konkrétní smrti "jednoho chlapečka". I kdyby ta fotka byla falešná a účelová, propagandistická či bůhvíjaká, symbolizuje hlubší souvislosti. A o to jde. Uvědomte si všichni vy, kteří tvrdíte něco o vině syrského otce, apod., že nikdo nemůžeme být v jeho hlavě, neznáme jeho rozhodování, jeho skutečné motivy, jeho psychické zázemí, zkušenosti, sny apod., známe jen to, co nám servírují média. Nedělejte nad mediální zprávou závěry, které jsou jen dalším mediálním zkratem, tentokrát naším. Moje báseň je o předčasné smrti. Má obecný význam, ale je psaná pro konkrétní osobu, symbolizovanou utopeným chlapečkem. I kdyby nakrásno vstal ihned potom, co fotograf udělal snímek, a šťastně se rozesmál, stále zůstává platnost téhle zpodobené situace, protože "on" je symbolem tisíců doopravdy utopených, nezvěstných, umučených, zastřelených a prchajících lidí, včetně dětí a žen či dívek, jež jsou oběťmi nenávisti a fanatismu, které se rodí v lidských hlavách, v našich hlavách. Odpusťte si proto jakoukoliv nenávist, naštvanost, pohrdání, odsuzování a nadřazenost. Plodí to jen zlo.... DĚKUJI VÁM ZA PROCÍTĚNÍ MÉ BÁSNĚ A UVĚDOMĚNÍ SI JEJÍ PODSTATY.

Jako táta dnes již dospělých dětí bych nikdy nedopustil, aby byly jako malé vystaveny riziku při plavbě na vratké lodi bez záchranné vesty. Volil bych delší cestu po souši přes Istanbul. Báseň mne oslovila, nejen protože jedné známé zabil dcerku riskantně jedoucí řidič. Také bohužel už nezestárne. Mnoho lidí zahyne nejen ve válkách, ale i na cestách v míru. Ten snímek utopeného malého chlapce je velmi smutný, ale nebyl tam snímek jeho bratra a jejich utopené matky, která neuměla plavat a cesty se obávala. Tvrdí se, že jediný, kdo měl záchrannou vestu byl otec těch dětí. Je otázka, zda je to pravda. Celý smutný obrázek je tzv. "false flag" volně přeloženo z terminologie mediálních odborníků - falešný prapor = zavádějící symbol. Všichni víme, že to byl snímek reálné situace, ale záměrně použitý pro propagandu. Problém je někde jinde.

Mileno, ale tento hošík je přece zosobněním všech těch nevinných, kteří teď a tuto minutu umírají....

Mileno, jsem ráda, že ses ozvala. A proč Tě naštvalo, že jsem se zeptala? Za anonymní míusy se lehce schová každý, ale když dojde "na lámání chleba" tak dotyční mlčí?....i to je přístup.

Mileno, co Tě opravňuje se mne ptát, jestli mne nebolí smrt ukrajinského chlapce či palestinských dětí?? Tys u mne nepoznala můj názor? Jistě že bolí! U mne je postoj k smrti nevinných dětí snad jasný od začátku. A bez prominutí, to jsi Ty, která se nerozpláčeš nad smrtí jednoho chlapce, já se rozpláču, ale budu současně "bojovat" za evropskou Evropu. A s nevinnými budu vždy soucítit. I s jedním jediným malým nevinným chlapcem.

Plačte nad osudem toho malého chlapce a modlete se, abychom neplakali nad osudy a životy našich dětí a vnuků. Modlete se za vydrźení křehkého míru v Evropě, modlete se za to, aby se nepotvrdily katastrofické scénáře, které mnohým z nás vystanou před očima v souvislosti s muslimy. Kéž bych se mýlila a neměla pravdu, já jim prostě nevěřím. Pro ně snad lidský život ani ten vlastní nemá žádnou cenu. Jistě, smrt dítěte bolí, ale kde dali rozum, když volili tuto cestu.

Možná by bylo docela vhodné, kdyby některý z těch patnácti nesouhlasících na Líbí - Nelíbí našel odvahu zde okomentovat tuto modlitbu. Třeba změnil svůj dřívější názor. Nebo že by báseň nečetl? I to je možné. Děkuji.

Dojemné, čtivé, skvělé...Gratuluji, piš dál, Lubomíre.

Při čtení Tvé básně mi šel mráz po zádech, doslova. Nádherně hořké..opravdu srdcervoucí v tom nezprofanovaném významu.. Napsal jsi: Za vším jsou jednotlivé lidské osudy, a pokud se o nich dozvíme, máme najednou pocit, že se to týká i nás. Ten utopený chlapeček se týká i mne, proto jsem napsal tuto svou modlitbu. A já dodávám: děkuji za malého chlapce...děkuji za všechny mrtvé i živé....děkuji za svědomí lidí..... Soucitně naladěné srdce s touto modlitbou totiž určitě neznamená, že je možné tolerovat běsnění fanatiků islámu. Ale je třeba si uvědomit, že každý z nás se může někdy octnout na potápějící se lodi. A fotografie? Myslím, že tam měla být jiná...

Krásná báseň, jen se bojím, budou-li mít šanci zestárnout naše děti.

Veľmi pekná báseň. Neviem komu je venovaná ale mne ako by hovorila o mojom manželovi, ktorý skoro odišiel a nikdy nezostarne , večne bude s nami ako mladý.

Vím, ke komu báseň promlouvá, a Vás si za tuto výpověď velmi vážím. Děti za nic nemohou, ať jsou na jedné či druhé straně.