Selfie

Próza/poezie

Selfie

Datum: 7. 10. 2015

Diskuze: 7

Ilustrační foto: pixabay.com

Už vím co je selfie,
správně jsem to trefil,
jasno mám již v hlavě
a zvládám je hravě.

Natáhnu vpřed ruku,
podržím bez cuku,
a pak jako omylem,
vyblejsknu se mobilem.

Co k tomu ještě dodat,
snímek je nutno prodat,
ať ho zhlédne celý svět,
vrazím ho na internet.

Aniž bych dříve tušil,
co na sebe jsem ušil,
vlastně díky selfíčku,
mám svou fotku na íčku.

| Moje poezie

Autor: Zdeněk Horenský

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

7 komentářů

Marie Magdalena Klosová 8.10.2015 19:30

Príma!!!mm

Vladka Steinová 8.10.2015 15:34

Pane Zdeňku,vyjádřil jste to trefně, smypaticky, inteligentně a výstižně,ale ani můj skoro 18 letý vnuk nemá rád slovo selfie. Báseň se Vám však povedla !!!

Soňa Prachfeldová 7.10.2015 15:01

Pěkná básnička, je to dřina to selfie - chci změnit klobouk, ale mám jednu ruku krátkou :-)

Lidmila Nejedlá 7.10.2015 14:34

Slovo "selfie" je mi z duše protivné, ale Vaše básnička je vtipná a má švih. A navíc je v ní skutečně kus našeho počínání.

Alena Tollarová 7.10.2015 13:21

Zase tleskám! tlesk tlesk .... Asi nejvíc mě pobavila na dovolené dívčina, která se s tou tyčkou aranžovala v moři. Tak jsem si říkala, děvče děvče, to nemáš nikoho, kdo by Tě vyblejsknul? Normálně když vidím třeba dvojice, které se fotí navzájem, tak se hned nabízím, že je vyfotím spolu, ale tady jsem mlčela. Byla jsem jak solnej sloup.

Jana Šenbergerová 7.10.2015 12:55

Mám ráda vaše veršované aktuality. :-)

Zuzana Pivcová 7.10.2015 12:09

Já se někdy, protože cestuji sama, vyfotím sama foťákem, ale ne samospouští, nýbrž jen za pochodu někde jako dokument. Ale většinou to nesplní účel, krajina či objekt za mnou vidět není a ze mne vyniká tlustá natažená ruka.