Ilustrační foto
FOTO: freeoboi.ru

Co je to za čas,  

kdy ještě tráva neskosená,

nabírá slunečního svitu

a spoře napršené vláhy,

aby pak lehla záhy,

pod rukou sekáče, či jiné kosy,

na benzin poháněné cosi,

bručí nám v zahradách

i ve chvílích nedělního klidu,

čmelák se až podiví,

jaká teď zábava lidu!  

 

Lehnout si jen tak do trávy

a pozorovat nebe,

kam letí ti, co čáry nám tu nechají,

bílé, na modrém pozadí,

a vánek teplý pohladí,

v objetí mě a tebe.

Ještě, že tráva nepokosená

neumí mluvit a neprozradí,

kdo tady byl a s kým,

a jak ruka tvá mě hladí!

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
3 komentáře
Jitka Chodorová
Sloky k sobě samozřejmě patří,první je realita,druhá je sen! Děkuji za váš názor.
Nina Šachová
I mně se zdá, jakoby k sobě ty dvě sloky nepatřily. Ten konec se vám mimořádně povedl.
Jiří Libánský
Povedené, opravdu. Především ta druhá část básně. Ta mne přímo nadchla.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?