Když je ještě ten duben, tak si dáme dubnovou. Byla napsána před necelými padesáti lety mladou naivní holkou, která věřila, že stačí přeskočit v dubnu louži a život bude báječný. Mnozí jistě vzpomenou na pravidelná, odpolední rozhlasová Mikrofóra a jednou týdně Mikropoetická fóra. A tam se tahle básnička uchytila jako úspěšná a já, jako autorka, jsem byla tenkrát prvně pozvána do rozhlasového vysílání, abych radila mladým autorům. Byl to nervák a pěkně jsem blekotala. Takže stará dubnová:

Přeskoč přes louži

a nech za sebou

březnově blátivý sníh

Přeskoč přes louži

snad poznáš divokost

bláznivých přeháněk

co duben ukryl v nich

Jak holka ztřeštěná

když chvíli brečí

pak rozhazuje smích

Jak holka ztřeštěná

když bázlivě tají

svůj první dívčí hřích

Přeskoč přes louži

a na hlíně uvidíš

ještě ospalý petrklíč

Tak přeskoč tu louži

ať vítr předhoníš

A neboj se

poper se s ním...

Jen tu kytku neponič