Trochu protřelá
a plná studu v sobě,
nebuď nesmělá,
když žiješ v téhle době.

Trochu záhadná
a v duši tolik zmatku,
nebuď bezradná,
když míjíš křižovatku.

Trochu důvěrná
a pak zas na petlici,
v tváři průměrná,
tak nehraj krasavici.

Co tě rozteskní,
to, že tě život tepe,
dámo groteskní,
stvoření velkolepé?