O víkendu jsem byla na návštěvě ve svém rodném Vroutku u sestry, která měla narozeniny a svátek. Na neděli jsme měly s dcerou domluveno houbaření v prostoru bývalého lomu, kam nás vezme otec sestřina přítele. Má to tam prochozené a ví, kde rostou hřiby. Je to hrůza, vstávat v neděli brzy ráno, ale co by jeden neudělal pro houby, že.
Když jsme dorazili do lesa, vydali jsme se na pochod směr les. Jdeme a jdeme a najednou jsme zůstali stát. Bylo to něco úžasného. Před námi v šípkovém keři stál nádherný jelen desaterák. V první chvíli jsem se ani nehnula, připadala jsem si jako Burian ve filmu Když Burian prášil. Rozdíl byl v tom, že on měl flintu, já foťák, který jsem měla samozřejmě s sebou, popadla jsem ho a fotila a fotila. Ani jsme nedutali, ale zřejmě nás ucítil a vydal se přes cestu. Byl majestátní a výstavní, jak šel, zastavil se a otočil k nám hlavu. Prostě paráda. Pak se vydal na louku a my jsme si všimli, že tam je celé stádo. Vypadalo to, že je to vůdce, protože se k němu přidaly laně s mláďaty a další jeleni. Byl mezi nimi i malý muflon.
Když stádo vysoké zašlo do lesa, vydali jsme se dál a opět jsme zůstali stát jako přimražení. Před námi chrochtala a mlaskala kančí rodinka. Tedy, asi byly nejméně dvě, protože tam byly 3 nebo 4 velcí divočáci a spousta selátek. Jakmile nás ucítili, vzali nožky na ramena a byli pryč. No a dál byli ještě zajíci, ale ti byli bohužel rychlejší než já, takže mám na snímku 2 páry rozmazaných uší ve vysoké trávě
Přiznám se, že jsem se trochu bála, že na prasata někde narazíme, ale naštěstí se radši schovala. Sběr hub nebudu popisovat. Les byl zarostlý, trnitý a neschůdný. Každý z nás něco našel, a vzhledem k tomu, že jsme byly s dcerou návštěva, shrábly jsme je všechny. Ty nachozené kilometry ale za to stály. Určitě něco takového hned tak nezažiju. Bylo to prostě neuvěřitelné a přála bych to všem. Omlouvám se za zhoršenou kvalitu některých fotek. Zřejmě to bylo i tím ranním světlem v lese a mým rozrušením. Jsem prostě jen fotograf amatér. Lesu a houbám ZDAR!
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije. Noooo… skoro všechno tvorstvo.
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi žertovným rýmem vnesl do národa informační zmatek, který pak Petr Janda…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící v parku na lavičce krmící holuby. V současném důchodovém věku mne nic…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá zrovna jednoduchý život! Čeká se od něho mnoho. Má být dlouhé, slunečné a…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být pesimistou, snažím se na tom nynějším ročním období nalézt něco pěkného,…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v odpověď. Dělám tak už dlouho, občas si některého skoro ochočím.
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je srdcovka. Celoživotní. V dětství jsem se nemohla dočkat, až konečně zuju boty…
Občas sedávám v jedné malé klasické hospůdce s dřevěnými ulepenými stoly, pecí, kočkou a uštěpačným výčepákem. Jak už to bývá, vedeme…
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy…
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne
