Možná tě napadne,
že rána jsou už jiná,
že dřív se sešeří
a tmy je víc než dost,
úzkost tě přepadne,
že láska pohasíná,
že stojíš u dveří
a prosíš o milost.

Možná, že prožiješ
nejednu trpkou chvíli,
kdy ticho zakřičí
a noc se povleče,
obavy zakryješ,
že svět je černobílý,
že džbán se nezničí,
však voda vyteče.

Možná tě rozhodí,
že city s prachem víří,
že náhle schází dík
a bloudíš cizím snem,
všichni jsme na lodi
a plavba ke dnu míří,
kdo z nás je trosečník,
jenž v dáli vidí zem?