Vždyť nám přece srdce bije, tak proč tolik nostalgie? Nebudeme přece lpěti, na tom, že jsme byli děti, štastné v našem starém domě. Tohle lkaní není pro mne. Kdo se dívá za sebe, i slunce ho zazebe.
Jděte po té cestě dále, i když štěstí není stálé. Já jsem pořád zvědavá, co ten život rozdává. Není to vždy všechno krása, ale moje srdce jásá, když se na mně usměje jen malinká naděje.
Vím, že ve Vás je víc. Čekám, že to vyvře na povrch formou hodnotného uměleckého díla. Dřív nebo později k tomu dojde a já si to moc rád přečtu. Omluvte, prosím, moji netrpělivost. :-)
Pane Jiří poslední dobou probíhají v příspěvcích samé nostalgie. Domeček dětství, babiččiny koláčky , staré lásky atd...Chtěla jsem touto formou trochu na to upozornit a nešlo o žádné umělecké dílo.
Je to velmi všeobecná myšlenka zpracovaná v celkem nezajímavém sylabotonickém prozodickém systému verše, i když jste ho složila až neuvěřitelně dokonale. Myslím, že umíte mnohem víc. Např. nádherné "Ráno" a nebo i silné "Světlo pro tebe" .
