Čí je to vina,
že tráva něhou voní,
věk ruce spíná
a rozum hlavu kloní,
zmatené stromy
se po ovoci ptají,
hedvábné tóny
se v mysli ukládají?

Čí je to vina,
že den je náhle krátký,
závrať mě jímá
a hledám mezi řádky,
zjitřené keře
se všemi listy chvějí,
zamčené dveře
mé hosty odhánějí?

To není vina,
že pluji vlastním časem,
den smutky stíná
a v noci zhřešila jsem,
žíznivé květy
si podávají ruce,
mámivé věty
mi opíjejí srdce.