Jsi míň než dech,
a přece víc než nic,
jsi na dosah,
však blíž je na Měsíc,
mám v těle žár
a pak mnou cloumá chlad,
tvé oči hladí
i umí zraňovat.
Stále víc unikáš
a já se nechci vzdát,
pohlížím vzhůru
bez šance na návrat,
toužím teď říkat
to, co už dávno víš,
biju jak zvon,
ty můj tep neslyšíš.