Život mě svléká z kůže
a nic mi nepomůže,
on už se nezastaví,
pádí jak nedočkavý.

Kreslí mi ostré vrásky,
dráždí mě bez nadsázky,
když smutním bez naděje,
jenom se pousměje.

Skřípne mě mezi dveřmi
a zas mi šeptá: Věř mi,
když se pak záhy stmívá,
říká: Pojď, přihořívá.

Putuje se mnou světem,
oslní světlometem,
řeže jak voda slaná,
písnička obehraná.

Má to však jeden háček,
je to můj jedináček,
a ač se občas přeme,
stále se milujeme.