Ráda bych hned na úvod zdůraznila, že patřím k lidem, kteří "jedí, aby žili", ne naopak. To platí i dnes. Velké hypermarkety jsou pro mě zbytečné, protože 95 procent jejich sortimentu nepotřebuji. Takže je ani nijak speciálně neposuzuji, víceméně je míjím.
Ve vzpomínkách na mé dětství, které se odehrávalo v 50. letech, figurují na jednom z předních míst domluvy naší babičky, abych jedla, jinak umřu. Jídlo mi skutečně moc neříkalo, proto ani nedokážu dost dobře posoudit obecnou kvalitu potravin. Naše maminka vařila klasicky a z mála, neboť na víc nám nezbývaly finance.
Pokud se tedy pokusím připomenout situaci s potravinami a obecně zásobováním, začnu se svými zkušenostmi zhruba před polovinou 60. let, kdy jsme se přistěhovaly s matkou a sestrou do Týna nad Vltavou. Jak už jsem se zmínila, jídlo pro mě nepředstavovalo žádnou lahůdku, nebyla jsem však vybíravá, zkrátka "nejedlá". Dokonce jsem jednou prohlásila, že je škoda, že se musí jíst, protože to je pro mě zbytečné vyhazování peněz. Tím chci pouze naznačit. že jsme nevyhledávaly žádné speciality, které by nebyly běžně k dostání, zatímco to ostatní ano. Vynechávám pomeranče a banány, datle a fíky a další, zůstávám u základních potravin.
V řeznictví, když dovezli maso, stála hrozná fronta a mnohdy se na nás nedostalo. Pro naši venkovskou fenku bylo štěstí, když jsme koupily slezinu, horší na zpracování bylo vemeno nebo dršťky. Toto "maso" dostávala jen s rohlíky nadrobenými do mléka. My jsme někdy šly z nouze do koňského nuceného výseku, kde býval občas salám nebo kousek masa. Později jsem už z lásky ke koním odmítala koninu jíst.
V Týně byla jedna sídlištní samoobsluha. Ta měla otevřeno v sobotu do 11 hodin. Již v pátek odpoledne však nebylo k dostání žádné pečivo, ani chleba, natož rohlíky. Uzeniny vozili až v úterý dopoledne, a to ještě i v 80. letech. Jinak se v týdnu někdy dostala zmrazená kuřata. Nezapomenu, jak ho maminka jednou doma rozmrazila a ono ukrutně zapáchalo. Když ho donesla reklamovat, řekli jí, kdovíjak dlouho a kde ho skladovala doma. Stav, který líčím, byl stejný až do konce 80. let. Když jsme přijely se sestrou již z Prahy na víkend, musely jsme si vozit základní potraviny s sebou. Jednou ze začátku, když hrozilo, že opravdu zůstaneme bez jídla, uvařila sestra těstoviny a do nich jsme si zamíchaly paštiku Májku. Byla to pro nás v tu chvíli skoro lahůdka.
Brambory se prodávaly často načernalé a občas namrzlé a takové byly k jídlu i ve školních nebo závodních jídelnách, dokud se neobjevily nové.
Rybí filé se sehnalo ojediněle, a to i v Praze, kde bylo snad běžné pouze ve Frionoru ve Vodičkově ulici. Když sháněla sestra laciné hejky pro kocoura, oběhla několik obchodů, někdy marně.
Souhlasím, že v jižních Čechách byl dobrý jogurt ve skle, mléko plno- i polotučné a máslo, u kterého jsem měla raději levnější "dvojku". To však nebylo vždy k dostání. Když se rozneslo, že se bude něco zdražovat, lidé to okamžitě vykoupili.
Byly jsme vychovány ve městě a ani zde, v jižních Čechách, kde jsme žily v napůl hospodářském stavení, jsme si neuměly dobře poradit s chovem domácího zvířectva a pěstováním zeleniny. Vždyť mamince bylo v té době už přes 50 let. Krátkou dobu jsme chovaly králíky, ale bylo nám líto je zabíjet nebo nám i celý chov vyhynul, brambory na záhumenku nám zlikvidovaly mandelinky. V žádném případě jsme nebyly samozásobitelky. Peněz jsme měly tak málo, že se mě jednou třídní profesor přede všemi dost netaktně zeptal, z čeho jsme vlastně živy.
Co jsem chtěla svou úvahou říct? Rozhodně ne stěžovat. Pouze připomenout vlastní zkušenost. Už předem odmítám pouštět se do polemik, zda jsme se měli lépe než nyní. Někteří měli to štěstí, že mohli konzumovat potraviny z vlastních zdrojů. Moje sestra učila na venkově, takže měla možnost poznat, jak tam lidé z družstva žijí. Jiní třeba žili ve městech s lepším zásobováním, případně měli i víc peněz. Mám-li vzpomínat na levné potraviny, musím vzpomenout i na nízké platy. Ten můj, absolventky vysoké školy, která učila cizí jazyk na úrovni až ke státní zkoušce, činil v 70. letech 1350 Kč. Bydlela jsem v bytě IV. kategorie bez topení a vody, naše škola s odpoledními kurzy neměla jídelnu, takže ani zvýhodněné obědy. Stravovala jsem se všelijak. Ale to už do tohoto článku nepatří.
Ano, zdá se to možná jako extrém. Ale nebyl to okraj civilizace, byla to naše ČSSR.
Zdeněk Folvarčný
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a jídlo, to přece nikdy nezklame!
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v Rudém Právu, který popisoval kriminální případy. Některé neměly ani s…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi žertovným rýmem vnesl do národa informační zmatek, který pak Petr Janda…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl to čas, který jsem mohl využít pro získávání praktických životních…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není lepšího místa na udržování českych tradic, než je daleká cizina.
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a ornamenty na římsách stál na klidném předměstí Českých Budějovic. Navzdory…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla v říjnu 2024 v nakladatelství ČAS a pamětníci se v ní mohou se mnou vrátit do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám – a přesto pro mne má sílu, neboť tohle je místo, kde stával náš dům.
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě nerozmíchanou kupičkou zubního cementu a otevírám dveře.
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V květnu mi bylo šestnáct, a to je nejvyšší čas něco zásadního prožít.
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V novém perfektně padnoucím obleku kráčím do školy. Na ten mi dal peníze…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní jsou lidé narození v rovinách, jiní jsou horalé a jiný je ten, komu od…
„Tak bratři, nazdar, zase za týden,“ rozloučil se třiaosmdesátiletý pan Alois, posadil si na hlavu klobouk a vydal se z tělocvičny domů.…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v Muzeu MHD nebo je potkáváme jako atrakci pro turisty v historickém centru…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a mráz se drží ve vzduchu jako nevyřčené slovo mezi dvěma lidmi. Za oknem…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak mi aspoň vybral jiné efektní jméno, když mu ten jeho Kamil nevyšel. Proč…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 22. týden
"Padesát let od..." Tento týden si ve vědomostním kvízu připomeneme nejrůznější výročí.
- Foto dne
