Dříve, než jsem tě poznala,
asi jsem pár let prospala,
pro jiné zralá žena jsem,
s tebou jsem trochu dítětem,
znáš moje časté rozmary,
mé úspěchy i nezdary,
asi tě občas vytáčím,
já, šelma v rouše beránčím,
pak jsem zas holka veselá,
co problémy ti nedělá,
ty zlobit se snad neumíš,
ty jediný mi rozumíš,
znáš příliš dobře duši mou,
jednoduchou i složitou,
trochu mi hrůzu nahání,
že píšu ti tu vyznání,
leč karty jsou už rozdány,
co bylo, co je před námi,
i když mé řeči nemáš rád,
jsi slunce, štěstí, kamarád,
a až mi trochu dojde dech,
polezu třeba po čtyřech! :-D
Teď, když to všechno pěkně víš,
co na to řekneš, odpovíš?

P. S. Všem ostatním se omlouvám za tento jednorázový "úlet". ZP