Vlaje koňská hříva,
kolik času zbývá,
než slunce půjde spát,
dlouhá bílá vlečka,
vprostřed věty tečka,
jako už tolikrát.

Bílý koník cválá,
láska žije z mála
od jara do zimy,
důvěra se pálí,
mizí ideály
s kopyty těžkými.

Závod přes překážky,
nebezpečí srážky
a svět se zachvívá,
představy se rojí
v divném nepokoji,
v němž dusot doznívá.