Navečer chtěli jsme uvidět lesy,

přivonět ke kůře, vydechnout lehce

- očím a uším však věřit se nechce:

sekery ve vzduchu tančí jak běsi!

Stáli jsme mlčky, za námi kdesi

zaúpěl pták a odlétl v dáli.

Sekery bleskly a pracovaly –

zelená nádhero, kde jsi?

Prošli jsme spáleným mořem

s velikým, velikým hořem,

sekerou poranění.

Bez šepotu zelených stromů

večerem došli jsme domů,

smutní a unavení.