Fotoreportáž: Labutí rodina 42TA

Je druhá adventní neděle 2016, od rána náš region zalévá svými paprsky boží sluníčko. Je krásný den a já nemám stání. Již několik dní jsem nevyfotila ani jeden schopný snímek. Obloha byla šedivá, fotky rozmazané, no co vám mám povídat. Jsem z toho celá otrávená. Cítím v kostech, že dnes by mohla nějaká kloudná fotečka vyjít. A tak navrhuji u oběda vyjížďku na Zlaté jezero ve Zlatých Horách, moje oblíbená lokalita. Zkontrolujeme, jestli už odletěly labutě, a procházkou kolem jezera vyvětráme nejen sebe, ale i našeho psího kamaráda.
Při příjezdu vidíme, k mé velké radosti, že voda jezera je královsky modrá a na hladině se houpe labutí rodina. Rodiče a čtyři krásně načechraní mladí jedinci.

Již několik po sobě jdoucích let se zlatohoráci a další pravidelní pozorovatelé přesvědčují, že jezero obývá stejný pár labutí. Pravidelně zde zahnízdí, vyvedou a odchovají mladé. Jedna z labutí, pravděpodobně samice, má na krku ornitologický kroužek s označením 42TA. Díky tomuto kroužku můžeme s určitostí napsat, že tato labuť je zcela jistě „domácí“. Otázkou je, jestli je její partner stálý a nebo je to jen mýtus a druhý v páru je každoročně vyměněn. Vědci zjistili, že s tzv. labutí věrností až za hrob to nebude až tak slavné. Labutě prý vytváří monogamní páry pouze na dobu rozmnožování. Samci jsou v tuto dobu „hlídací“ a také agresivní a každého vetřelce vehementně vyhání ze svého území. Ale řekněte, není hezké věřit, že labutí pár na Zlatém jezeře je romanticky stále stejný? Letos se labutímu páru na Zlatém jezeře vylíhlo sedm rozkošných mláďat. Do dnešních dnů zůstala mláďata čtyři. Tři uhynula a nebo padla za oběť nějakému predátoru.

Labuť je částečně tažným ptákem, evropské labutě migrují převážně do severní Afriky. Bylo zjištěno, že většina našich labutí zimuje do sto kilometrů od místa hnízdění, na velkých řekách v centru měst. Nejblížší zimoviště od nás můžeme objevit v centru polské Nysy na řece stejného jména.

Druhou adventní něděli za krásného počasí jste se při procházce k jezeru mohli přesvědčit, že labutí zlatohorská rodina neodletěla na zimoviště a stále se zdržuje zde. Jezero je po mrazivé noci částečně pokryto tenkým křupavým ledem, ale ještě zbývá dostatek nezamrzlé vodní plochy, a tak labutě určitě netrpí hladem, protože převážnou část jejich potravy tvoří vodní rostliny a řasy, nepohrdnou ale ani vodními korýši, vodním hmyzem a dokonce výjimečně i obojživelníky.

Věděli jste, že se labutě u nás kroužkují už 70 let a za tuto dobu bylo okroužkováno na 11000 jedinců?
Věděli jste, že labuť okroužkovaná v Praze doletěla až do Běloruska? Urazila tak neuvěřitelných rekordních 745 kilometrů, a to s délkou svého těla 160 cm a váhou až 12 kg patří labuť velká mezi největší a také nejkrásnější létající ptáky světa.

Labuť je tichý pták. Při nebezpečí výhružně syčí a vydá ze sebe skřek, kterým své potomky zažene do bezpečí dále od břehu.
Pokud jsou labutě v letu, jsou zcela potichu. Jen jejich křídla vydávají nezaměnitelný svištivý zvuk. A tento zvuk vás bezpečně donutí zvednout hlavu k obloze a okouzleně pozorovat letící majestátní ptáky.

Dobrá adresa pro labutě: Zlaté Hory, Zlaté jezero

Fotoreportáž: Labutí rodina 42TA

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více