Narozdíl od většiny žen zde na portálu nosím své příjmení celý život, s ním jsem přišla na svět a s ním s největší pravděpodobností i tento svět opustím. Pivcová je ženská podoba příjmení Pivec, vytvořená shodně s obdobně končícími příjmeními jako Vrabec, Srnec, Hájek, Marek, Janoušek, kdy se vypustí v koncovce e, zatímco u jiných  příjmení, jako třeba Kubeš, Hrubeš, Lukeš, se ponechává.

V městečku mého dětství jsme byly dvě rodiny Pivcovy, a to díky mému tatínkovi a jeho mladšímu bratrovi, kteří ovšem pocházeli z jižních Čech. V Lomnici existovalo ještě příjmení Pivrnec, s nímž nás někteří lidé zaměňovali. I v dospělosti v Praze jsem byla několikrát nazvána paní Pivrncovou. Ještě častěji však dostanu podobně znějící příjmení Pincová.

Zatímco mužský tvar jména Pivec nečiní při psaní potíže (setkala jsem se však i s německou podobou Piwetz), u tvaru Pivcová musím někdy zdůraznit, že se píšu " ....jako pivo", abych se vyhnula psané podobě s "f", tedy  Pifcová (zřejmě díky citoslovci, připomínajícímu výstřel "pifpaf").

Pro cizince bylo mé příjmení téměř vždy výslovnostním tvrdým oříškem. Němci nemají ve vlastní abecedě písmeno "c" pro stejně znějící hlásku. C se píše jako "z" nebo "tz". Netuší v mém příjmení žádnou zradu a všichni mi říkají na první pokus "Frau Pivkowa" a ti méně nadaní se mě nenaučí oslovovat správně nikdy. Naproti tomu Britové a Američané tvoří jakousi zkomoleninu znějící zhruba "Pif-souwa", s přízvukem na druhé slabice. Zatracená čeština!

Jak už jsem se zmínila, jmenuji při neznalosti písemné podoby příjmení zapisovateli pro názornost pivo. To jednoznačně zabere.  Je ale příjmení skutečně spjato s tímto tradičním pěnivým mokem? Všichni moji známí to tak samozřejmě berou. Zvlášť, když jsem s tímto příjmením přišla počátkem 80. let do Prahy z Budějovic, měla jsem nálepku pivařky snad už přímo na čele, ačkoliv jsem si pozitivní vztah k pivu vytvořila ve skutečnosti až později. Abych si udělala jasno o svých předcích, požádala jsem už tehdy o pomoc bývalou spolužačku, odbornici na jazykovědu. V úvahu připadl Pivec jako "piják", ale také jako "pěvec". Objevila se dokonce i varianta v podobě středověké rozkazovací věty, která naopak nabádala ke konzumaci " Pí véc!" (pij víc).

Díky zdejším Hrátkám s češtinou, hlavně příspěvku Aleny Tollarové, jsem se tedy na své příjmení ještě jednou (a zřejmě už naposled) podívala. Odborný výklad dává zapravdu souvislosti s pijáky piva. První příjmení, o němž se dochoval zápis, je Waniek Piwce z roku 1437. O něco později již existovala další podobná příjmení, jako Pivník, Pivoň, Pivka, Pivko, Pivo a Pivný. Vypadá to tedy, že mí předkové z otcovy strany byli opravdu (on ne!) pivaři.

Příjmení Pivec, Pivcová nepatří k příliš frekventovaným, a kdyby u všech jeho nositelů nepokračoval rod jako u mě (ale i u sestry),  asi by záhy vymizelo úplně. Žen Pivcových je nás v republice 121, z toho 15 v Praze. Třeba se některá jmenovkyně objeví ještě zde na i60.  Náš věkový průměr je 47 let, takže to nelze vyloučit.. :-))

Připijte si tedy, kdo máte chuť, se mnou na zdraví, a třeba právě sklenicí piva, ať dostojím svému jménu. Na zdraví!