Pod kůží tě mám,

také v srdci svém,

nechci být sám,

chci být s tebou jen.

Hladím tě po tváři,

už ti oči nezáří,

ruce sepjaté na hrudi,

už tě nikdo nevzbudí.

Tak rád bych ti kávu připravil,

s časem pro tebe bych závodil.

Už mi nikdy neřekneš synku můj,

buď u mne, chvíli stůj.

Svou životní pouť jsi dokončila,

že budeš vždy se mnou, jsi snila.

Když jsem byl ještě malý kluk,

říkala jsi: "Buď silný jako buk ,

až tu jednou nebudu, silný musíš být,

svým životem musíš stále jít“.

Nyní už dospělý jsem,

na tvůj odchod připravený nejsem.

Pod kůží tě stále mám,

také v srdci svém,

mámo moje milá,

vždy pro mne andělem jsi byla,

naposled do dlaní ti dám kvítí,

ještě se na nich rosa třpytí.

Měla jsi ráda luční kvítí,

rosu a když slunce teple svítí.

Naposled ti ji do dlaní dám,

svou lásku k tobě si nadále uschovám.