Jen do toho, prázdnotu je třeba naplnit.

Taky mám ten pocit, že už jsem se konečně vysmutnila.

Zuzanko a už dost toho smutnění. Všechny píšete na stejné téma a nemá to konce. Tak zase něco veselejšího.

Hezky napsáno ve Tvém stylu.

Dík, Korzáre!

Ten smích si dovedu živě představit. Stejně jako to prázdné ticho z básně. Ticho bez vnímání blízké osoby. Ticho ve dvou zní v uších i v duši prostě jinak.

Ne všechny básně jsou univerzálním odrazem vlastní duše. Není to podvod na čtenáře, není to adresné, je to třeba jen pokus předat jiným lidem poselství o tom, že ve svém trápení jsme si podobni. Zrovna teď jsem se v práci smála jako potrhlá. Člověk má tolik podob a žádná není falešná.

Souhlasím s panem Jiřím,přijde mi to skoro stejné,jako když napíši,že ticho nemám ráda,jak jsem ti psala,jinak básnička má v sobě opravdu hluboké emoce.

Silně emotivní verše. Ale mají hodně daleko k jakékoliv formě optimismu.