Láska nikdy bezestopy nezmizí. Vzniká z touhy a časem se mění. Může se proměnit v něco, co už dva lidi k sobě i dále poutá. Nebo v něco, co už je nepoutá. Extrémní forma je potom nenávist. Ale to naštěstí u duševně vyzrálých osobností se většinou nestává.

Hezky jsi to shrnula. Myslím hezky myšlenkově i umělecky. Sama realita v tomto smyslu je nehezká. Já na všechny své lásky vzpomenu ráda. Každá mi něco dala, i když pak skončila. Naštěstí (?) jsem s nikým, s kým jsme se odcizili, nemusela dál žít. Nejhorší je právě to postupné vychládání, jak sarkasticky řekla jedna moje známá, "vychcípávání" vztahu.

Správně jsi Jituško napsala,že láska je podivná věc ...je plachá,hned se schová,ale někdy přece jen vykoukne a usadí se..Pravdivé povzdechnutí,jasně napsané....