Kolikrát, řekni, kolikrát
žili jsme jednou chvílí,
neměli žádný jízdní řád
a času nevěřili,
kolikrát jsme se líbali
až za hranicí dechu,
a pak se jenom dívali,
bez řeči, beze spěchu.

Kolikrát ještě zatoužím
po nespoutané slasti,
volně jak orel zakroužím
a stanu nad propastí,
kolikrát znovu vypluji,
půjdu, ač boty tlačí,
kolikrát řeknu Miluji,
než zazní slůvko: Stačí.