Nebyla to láska,
která láme ledy,
oslnivá kráska,
prvně, naposledy,
nedočtená knížka,
možná první strana,
žádná zvláštní výška,
žádné velké drama.

Sladká medovina,
která lidi pojí,
čerstvá zlomenina,
co se špatně hojí,
zažehnutá sirka,
dohořelý plamen,
lehká jako pírka,
těžká jako kámen.

Brala, co je dáno,
štěstí, jež se točí,
rozesmáté ráno,
když sis protřel oči,
láska ve mně žije,
na svůj zítřek čeká,
čas ji nezabije,
je přec dlouhověká.