Jsou jedinci, jejichž podoba utkví člověku v paměti po celý zbytek života. Takový byl i pán, jehož jsem coby čerstvě přistěhovaná žákyně a poté studentka potkávala občas v Týně nad Vltavou. Byl nepřehlédnutelný! Černý plášť, černý širák, bílá bradka, prototyp umělce. Byl to pan Jan Švehla, od jehož úmrtí uplynulo letos v květnu již 50 let.
Když jsem tehdy, v době příprav na maturitu, viděla v květinářství u náměstí vystaveno jeho parte, portrét a některé artefakty, připomínající jeho život, určitě by mě nenapadlo, za jakých okolností se s jeho osobností po letech znovu setkám.
Na mém dlouholetém pracovišti - ve vojenském archivu - se mi asi před 8 lety dostaly náhodně do rukou spisy vodňanské odbojové skupiny s názvem Šumava II. Byla to skupina, jejíž odboj nebyl u nás dlouho uznán, jelikož koncem války navázala kontakt s Američany. Uznání se jí dostalo až koncem 60. let. V uložených spisech někdejšího velitele skupiny byla osobní korespondence s různými bývalými odbojáři. A tam jsem narazila na známé jméno Jan Švehla.
Najednou se před mýma očima začal odehrávat příběh, o němž jsem neměla ani tušení. A myslím, že nejen já. Pan Jan, zvaný Jeník, Švehla byl v Týně znám svou spoluprací s místními divadelními ochotníky, kterým tvořil kulisy a režíroval hry, jako dlouholetý rychtář baráčnické obce, avšak především jako malíř krajinář a fotograf, po němž zůstala řada obrázků a fotografií někdy už neexistujících částí města a jeho okolí. A náš známý, který spravuje naše týnské obydlí, s ním podle vlastního vyprávění hrával v 60. letech v neděli odpoledne v restauraci Zlatá loď coby mladý poručík šachy a dostal od něj blahopřání k svatbě.
Jenže pan Švehla byl také odbojář. Byl to dokonce nejstarší jihočeský odbojář. Už na začátku války začal spolupracovat s odbojovou skupinou "Obrana národa", jejíž největší část tvořili bývalí důstojníci předmnichovského Hlavního štábu Ministerstva národní obrany. Pan Švehla byl napojen na píseckou skupinu odboje a představoval významnou spojku. Jako malíř se pohyboval často v přírodě a zprvu nebyl Němcům nijak nápadný. Přesto však ho později odhalili a zatkli. Následovala řada nesnesitelných výslechů spojených s mučením a postupnou fyzickou likvidací, vězení, káznice, pracovní tábory u nás i v Německu. Přežil víceméně pouze zázrakem. Nikdy nikoho neprozradil. Jeho statečnost zachránila asi 80 lidí, jejichž osud na něm závisel. Když po válce vyslýchali jednoho gestapáka, který ho týral, vyslovil se, že statečnějšího člověka, který by tolik unesl, nikdy nepotkal. Z války si odnesl asi 70procentní invaliditu. Po válce žil ve svém rodném Týně, ještě v roce 1947 obdržel od prezidenta Beneše Čs. válečný kříž a vojenskou Medaili za zásluhy I. stupně. Poúnorový režim mu však už nakloněn nebyl, protože nepatřil ke komunistickému odboji. Místní občané ho osobně uznávali a měli rádi. Po jeho smrti se však na něj postupně zapomnělo, jen divadelní spolek měl ještě k dispozici některé jeho kulisy a muzeum a baráčnická obec obrázky, fotografie a plakáty. Veřejně se však už o něm nemluvilo.
Po objevení jeho dokumentace, uložené v našem archivu, jsem se spojila s týnskou muzejní odbornicí Mgr. Sudovou a tak začala celá akce, na jejímž konci bylo slavnostní odhalení pamětní desky na domě pana Švehly, v němž dosud žila rodina jeho vnuka. Deska měla být odhalena údajně již v roce 1968, tedy rok po jeho smrti, avšak po srpnových událostech se s nástupem normalizace od úmyslu upustilo a město mu tak svůj dík vyjádřilo až v květnu 2010. Po slavnostním aktu odhalení desky, jehož jsem byla přítomna a připomněla Švehlovy válečné útrapy, následovaly ještě odborné články a muzejní výstava, připravoval se i televizní pořad. Pro mě však byl nejdůležitější kontakt s potomky pana Švehly, kteří se ke mně dojatě přihlásili. Věřte, že taková činnost dávala mé práci v archivu vždy ten pravý smysl. Kdysi jsem to vylíčila i v příspěvku "Válečné sestry se neznaly" zde na i60.
Jsem ráda, že dnešní Týn už na svého rodáka nezapomíná a připomene ho v srpnu i současné generaci výstavkou jeho kreseb pro děti v městské knihovně. A jsem ráda, že jsem jeho rehabilitaci mohla být alespoň trochu nápomocná.
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
FOTBALOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 24. týden
Rozkvetly louky, zahrady i truhlíky na balkonech. Ano, tématem kvízu tohoto týdne budě "květena".
- Foto dne