To není závist, vrána šedá,
co ve tvém spánku úkryt hledá,
to se jen smutek hlučně směje
a v tichu struny rozechvěje.

To není pýcha, jak se zdává,
co v duši pozdrav zanechává,
to tě jen věčné jizvy pálí,
když city koncert rozehrály.

To nejsou slova v písku psaná,
co hřmí jak bouře nespoutaná,
to jenom vítr lásku žene,
na šňůrce perly navlečené.