Jsem, jaká jsem,
a možná je to málo,
po slunci stín
a pohled do všech stran,
pár dalších změn,
co léto podepsalo,
vpád náhlých zim
a cesta karavan.

Jsem, jaká jsem,
a možná, že to stačí,
po žáru sníh
a budík za šera,
rozverný den,
v němž stesk se neprotlačí
a z hrdla smích
jak láva vyvěrá.

Jsem, jaká jsem,
a možná sobě cizí,
radosti dar
a pak zas prázdný stůl,
neznámá zem,
co zjeví se a mizí,
dech jako cár
a místo cukru sůl.

Jsem, jaká jsem,
a možná je to navždy,
noc probděná
a soucit duhový,
jdu dál tvým snem,
jak láska místo vraždy,
jsem ozvěna,
co ticho vysloví.