ilustrační foto: pixabay.com
Budu tě čekat
v žlutavé barvě stromů
a zamávám ti,
až budeš přicházet,
až potají zas
zamíříš ke mně domů,
zahřát se chvílí,
možná už naposled.
A i když mluvíš,
už nemáš mi co říci
a v objetí nám
není co závidět,
láska jak tělo
nám hoří na hranici,
ze zbylé slzy
vyrůstá pozdní květ.
6
komentářů
Olga Štolbová
25.9.2017 21:00
Pozdní květy bývají prostě úžasné... *****
Elena Valeriánová
25.9.2017 20:08
Podzimní - životně i ročním obdobím. Ale krásná, jako vždy.
Lidmila Nejedlá
25.9.2017 18:47
Zuzko, moc se mi ta báseň líbí.
Věra Ježková
25.9.2017 10:59
Alles, was uns an anderen missfällt, kann nur zu einer besseren Selbstkenntnis führen. Carl Gustav Jung
Eva Mužíková
25.9.2017 10:29
***** moc hezké
Jana Drobňáková
25.9.2017 10:18
Nostalgické... Raz to príde, ale nech čo najneskôr.
Blanka Lazarová
Kdo v pubertě neulevoval rozervané duši psaním básní, ten se tady na ičku určitě nevyskytuje. Tedy alespoň mezi ičkaři, kteří na i60…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne
Aktuální anketa
Jste vášnivými čtenáři? Kolik knih přečtete za rok?
