Jsi vzácný jako ticho,
mé ticho v době ranní,
jsi jako pozdní příchod
a rušíš moje spaní.

Jsi vítěz letmé chvíle,
mé snění, co se nezdá,
jsi světlo potměšilé
jak blikající hvězda.

Mé ticho, které ruší,
ač všechno kolem mlčí,
můj tep tě nepřehluší,
když vezmeš do náručí.

Jsi požár vprostřed zimy
a vločka v parném létu,
když se rty sevřenými
mi šeptáš tichou větu.