Já slyšela jsem slova
a těch slov bylo dost,
zněla mi zas a znova
jak Óda na radost,
já slyšela jsem slova
a znala jejich styl,
když někdo do růžova
mi brýle nasadil.

Já vnímala jsem věty
jak lehkost hedvábí,
barevné jarní květy,
co včelu přivábí,
já vnímala jsem věty
bez špetky váhání,
jak ladné siluety
při prvním setkání.

Já potkala jsem lásku
a ztratila jsem řeč,
zní ticho na otázku
a ústa svírá křeč,
já potkala jsem lásku
a nevím, zda ji mám,
jdem spolu na procházku,
spolu - a každý sám.