Donedávna jsem nevěděl, kdo to je. Ale média mě poučila: je to muž tak posedlý sexem, že neustále obtěžuje všechny ženy (někdy naopak muže) v okolí, sexuálně na ně útočí, dělá jim nemravné návrhy, jistě i posunky, a dokonce je osahává či vybízí, aby se osahat nechaly(i). Já predátora ze svého okolí neznám, i když myslím, že Honza Paleček, můj spolužák na gymnáziu, asi predátorem byl, neboť neustále vedl oplzlé řeči, děvčatům zezadu – ne, to ne! co si to myslíte?! – zezadu jim šeptal nemravné návrhy nebo aspoň vulgární slova a pak nám o tom v šatně referoval.
Jen za letošek se objevil minimálně jeden hollywoodský herec, jeden americký režisér a jeden britský ministr, kteří do predátorské tlupy jednoznačně patří. Referují o tom noviny i televize.
Ne náhodou to jsou úspěšní a bohatí muži. Chápu, že když má muž peníze, docela dost peněz, tak že jej některé ženy začínají spontánně milovat, tak nějak samy od sebe se do něj zahledí a on je to vlastně takový báječný člověk. No a k tomu nějaké peníze samozřejmě má, to zas jó, ale když on je prostě tak neodolatelný… No ona neodolatelná je ta vůně peněz, že ano. K tomu vůně charismatického a úspěšného muže, čili něco, co já v životě neucítím ani u Gotta, natož u Zemana, ale ženy ano.
Avšak zpět k predátorským celebritám. Nejdřív si jedna stará herečka vzpomněla, že když byla mladá herečka, tak ji režisér poplácal po zadku a navrhl, ať jde s ním do postele. (Ona šla, protože nevěděla, proč jí to navrhl.) Postupně se pak přidávají další herečky, později i asistentky, a už se objevila i pokojská z hotelu. Já nechci zlehčovat, že ženy jsou opravdu někdy vystaveny násilí a ještě častěji sexuálním návrhům, jen vždycky žasnu nad tím vývojem. Vzpomínají si ženy nejrůznějšího věku, bydliště a postavení a chudák celebrita (která si o tom nepsala deník) teď neví, co je pravda a co ne. U některé tvrdí, že se mu sama nabízela, ale tomu uvěří jen soudce muž, nikoliv žena. Na muže nepůsobí eroticky, když přijdete týden nemytá, neučesaná a v bramborovém pytli, ale jakmile přitančíte v lodičkách s krásně načechranými vlasy, celá usměvavá a voňavá, s odvážným dekoltem a krátkou sukénkou, tak ani nemusíte točit kabelkou a hormony z boží přírody, ty svině maličký, to zařídí tak, že se skoro v každém muži něco sepne – akorát že ne každý dělá hned konkrétní návrhy ani nikoho neplácá. Takže predátor si to možná jen někdy špatně vyloží a domnívá se, že první sexuální návrh vlastně učinila žena jemu. No ale vysvětlujte to, má mít zábrany a při nejhorším se na chvíli vzdálit do záchodové kabinky, že.
Na rozdíl od predátorských celebrit jsem nikdy neslyšel, že by Honzu Palečka někdo po letech žaloval. Asi zas takový predátor nebyl. Zato v případě známých a úspěšných mužů se to může stát i s padesátiletým odstupem jako u jednoho filmového producenta. Anebo zcela nedávno, jak jsme teď viděli v případě devadesátiletého bývalého amerického prezidenta Bushe (zas ten zadek! když on se vážně někdy pohybuje před vámi jako by to byla podávaná ruka). Žaloby jen prší, ženy si to užívají a minimálně polovina všech mužů bledne.
V neděli přišla moje žena do kuchyně a sdělila mi, že si právě vzpomněla, jak jsem ji před padesáti lety osahával na zadku. To nám bylo kolem osmnácti. Asi mě chce žalovat. No já si na to opravdu nevzpomínám, ale stát se to mohlo. A soudu bude jedno, že si na to nevzpomíná pachatel, důležité pro něj je, že si na to vzpomněla oběť. Zřejmě očekává vysoké mimosoudní vyrovnání. Ale půlku domu a auta už má, protože se mezitím stala mojí ženou. A je zajímavé, že si na to vzpomněla zrovna ten den, kdy jsem jí odmítl loupat jablka s výmluvou, že mě loupe v zádech. Takže asi pomsta, čemuž se u ženských nemůžeme divit. (Ona když vyvane ta vůně peněz, tak mohou nastoupit úplně jiné priority, třeba ta jablka.)
Naše hezká sousedka Zuzana, pouze o generaci mladší než já, už oznámila, že jako prevenci proti dotěrným mužům (a sousedům zvlášť), se na mou radu přestala mýt a chodit ke kadeřnici. Naopak, začala se oblékat jako na pole a před odchodem z domu si ještě pomaže obličej blátem. Bohužel to prý má opačný účinek: muži na ni sice již obdivně nezírají jako dříve, nýbrž ji hned objímají, aby ji utěšovali, že se zas bude mít dobře. Prostě zmatek.
A nové zprávy ze světa celebrit přicházejí. Naposledy byla žaloba zdůvodněna jako „sexuální útok“, což údajně spočívalo právě v tom plácnutí po zadku. (Já s poplácáváním vůbec nesouhlasím a nikdy jsem to – kromě své ženy - nepraktikoval, leč nechápu, jak to lze nazvat sexuálním útokem a požadovat v přepočtu milióny korun.) Teď zbývá, aby se muž na ženu „významně zahleděl“, což si vyloží jednoznačně jako sexuální výzvu – a další žaloba je na světě. Už to je skoro jako s tou rovnoprávností, kdy si muž v USA musí dát setsakra pozor, aby nepřidržel dveře nějaké feministce. Už totiž padly žaloby. Mně se to stát, tak příště bych jí nepřidržel dveře otevřené, ale naopak zavřené, a držel bych a držel! Ať zkusí říct, že jsem ji nezrovnoprávnil. To by opravdu mohla skončit jako nějaký chlap (nějaký menší a lehčí než já!) – dostala by na budku.
Co se bude dít dál? Myslím, že my muži bychom měli přejít do protiútoku. Například to loupání jablek je určitě skrytá erotická výzva, což mě v neděli tak zaskočilo, až mi zaskočilo. Dostat jablečnou šlupku z průdušnice, to vám musí někdo dát pořádnou šlupku do zad, ale já věděl, že když to udělá žena (což neprozřetelně udělala), tak ji mohu žalovat zas já. Protože co je plácnutí po zadku proti takové herdě do zad, že jo? Pro muže skoro neexistuje jednoznačnější sexuální výzva. Doufám, že mi to ostatní muži potvrdí.
Pošlete odkaz na tento článek
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku,…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla chuť cokoli nazvat křižovatkou. Já to tak vážně nevnímala. Nejdřív jsem…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne