Chce se mi brečet
a radši se směji,
nemůžu klečet,
tak potichu si kleji!

Nějak hůř slyším,
pak hlas svůj  zvedám,
na čtení beru brýle,
však vytočit se nedám.

Když kupuji si boty,
ty pohodlné hledám,
železo mám v nohou,
proto je těžko zvedám.

A pořád hledám židli,
na kterou bych si sedla,
a neohnu se k houbě,
ač by to byla bedla.

Když dostanou však vnuci,
chuť na mou svíčkovou,
najednou dobře slyším
a hned jsem na nohou.

Tak proč tu bědovat,
naříkat a lkát,
snad radši veršovat
o tom, co člověk dělá rád!