První prosincová sobota byla mimo postel prostě ošklivá. Vstal jsem ještě za tmy a na budík, oblíkl se, sbalil svý fidlátka a vyrazil do Prahy na konferenci. (Kdo do dočte jen sem, musí si ťukat na čelo.) Jel jsem na konferenci spolku Wikimedia.
Každý, kdo někdy potřeboval informace a hledal je na internetu, určitě narazil na Wikipedii. To je obrovská a bezplatná zásobárna všech možných informací. O celém světě, o každé zemi, rostlině, zvířeti, o každém člověku, který někdy něco znamenal (dokonce i o těch, kteří neznamenají skoro vůbec nic), o událostech historických i současných, prostě o všem, co člověka napadne, že by se tam mohlo uchovat. Wikipedie není nějaká organizace, jako třeba jsou firmy. Je to síť. Síť tisíců přispěvatelů, k nimž může patřit každý a kteří pracují pod zcela jasnými pravidly. Co je snad nejtěžší, to je pochopení techniky vkládání příspěvků, ale s tím vám může někdo jiný pomoci.
Wikipedie je naprosto nezávislá na politicích, politických stranách, na Islámském státu nebo Severní Koreji, je dokonale nestranná. Takže co je důležité? Že si Wikipedii tvoří sami její uživatelé. Těm se pak říká wikipedisté. To může být kdokoli, třeba váš syn nebo vnučka, paní učitelka, student, vědec, prostě kdokoli. Například i úplně všichni návštěvnici i60. Jak je to možné? Prostě tak je Wikipedie nastavena. Každý může přidat do existujících encyklopedických hesel (tzv. článků) další fakta nebo může dosavadní informace upřesnit anebo dokonce vytvoří celý nový článek na zbrusu nové téma. Záleží jen na tom, jestli jste dostatečně informovaní a zodpovědní, abyste mohli Wikipedii obohacovat. Jakmile tam dáte svoji změnu a zveřejníte ji, tak tam bude a každý na světě si to může přečíst. Bláboly se mažou ihned. Sporné věci se stanou předmětem změn a diskusí mezi wikipedisty. To probíhá někdy v řádu minut, někdy dní, ale dřív nebo později si toho někdo všimne a pustí se do oprav nebo diskuse. Tak je ta Wikipedie demokratická a tak je otevřená. Je samonosná, nepotřebuje žádného vedoucího. A co je fajn – nejsou na ní žádné reklamy. Ani jedna. A kdyby tam někdo reklamu na své výrobky pašoval třeba pod rouškou encyklopedického hesla, bude upozorněn a smazán. Wikipedie žije pouze z finančních darů a z obětavé bezplatné práce tisíců dobrovolníků. Doufám, že se jimi stanete i vy. Nemusíte psát dlouhé články, stačí, když do již existujícího článku doplníte další fakt, odkaz na publikaci, obrázek apod. Doporučuji, abyste začali na http://bit.ly/1pxuzO1 (to jsem jen zkrátil dlouhý odkaz). O samotné Wikipedii si přečtete na https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie.
V době, kdy tento příspěvek píšu, měla česká Wikipedie 394540 „encyklopedických hesel“, článků. Když se podíváte teď, bude jich docela určitě víc. Jak jsem se dočetl, pracovalo nebo pracuje na nich přes 14 tisíc přispěvatelů (wikipedistů), a když počítáme ty nejpilnější, tak během měsíce provádí editace, tj. změny a nové texty, zhruba 600 lidí. To je pořádná fabrika na lidské poznání.
Česká Wikipedie má každý den přes dva milióny návštěvníků, resp. dotazů (!!). A není pravda, jak někdo plaší, že tam nejsou kvalitní články a důvěryhodné informace. Jsou tam sice věci různé kvality a úplnosti, avšak časem dokážete odhadnout, co je seriózní a pro vás postačující, a co asi ne.
Je jasné, že neexistuje pouze česky psaná Wikipedie. Ta česká patří mezi obrovskou rodinu 290 jazykově odlišných Wikipedií. Můžete využívat Wikipedii českou, deutsch, English, ale pochopitelně také ქართულიnebo پنجابی nebo dokonce ייִדיש (což jsou také jazyky, které mají svou Wikipedii – teda doufám, že mi teď tady „íčko“ tyto znaky zobrazilo správně!).
Samotná Wikipedie má několik bratříčků a sestřiček. Chci nyní psát o mladší sestře Wikipedie, která se jmenuje Wikimedia Commons. Těch cizích slov se nebojte, wiki je slovo z havajštiny, media znáte a commons je něco jako „to, co patří všem“. Wikimedia Commons shromažďují fotografie, videa a zvukové záznamy o všem možném a z celého světa. Například fotografie všech obcí v Česku (zatím tam všechny nejsou), všech rostlin a zvířat na Zemi, mikroskopické snímky materiálů a tkání, portréty významných lidí atd. atd. Zatím jich tam je (pouze!) 43 milionů.
A teď snadná hádanka: co je nápadného na i60? Kromě jiného to, jaké množství úžasných fotek se tam objevuje. Stovky, možná tisíce. Krásných! Obdivuhodných! Představte si, kdyby k těm fotkám měli přístup lidé na celém světě. K tomu stačí docela málo: když vy, autoři fotek, je dáte na Wikimedii. Tím, že je umístíte na Commons, tak souhlasíte s tím, že je může kdokoli používat. Musí jen uvést jméno autora snímků a nedat si tam vlastní copyright. Vy nepřestanete být autory, autorem prostě jednou jste a nikdo tento fakt nezmění, avšak umožnili jste, aby fotky prohlíželi, kopírovali, tiskli všichni zájemci.
To je, vážení, přece něco úžasného! Starý člověk si dnes možná říká: Co tu vlastně po mně zůstane? Tak já mu to řeknu: Dáš-li fotku na Wikimedia Commons, tak ta fotka tam určitě zůstane. I když ty tu nebudeš a vytratíš se z paměti všech ostatních, lidé budou stále klikat na tvé jméno a na tvé fotky. Ty tě přežijí.
Vyzývám vás všechny, a tím myslím úplně všechny, kteří to čtete, i Ilču, i Vladimíra, i Elenu, i Soňu a všechny ostatní, abyste začali pomáhat Wikimedii tím, že tam budete posílat své obrázky. Napište k nim popis, co je na snímku, kde to je nebo kdy se to fotilo a snad i pár dalších věcí, to se tam už dočtete. Začnete asi na http://bit.ly/2zIN7Rz. (Teda doufám, že tam nepošlete fotku, jak se válíte na pláži v Egyptě. Ale to už je vlastně vaše věc…) A kdo chce vědět víc o podmínkách volného užívání fotek atd., podívá se asi nejdřív na http://bit.ly/2Ap1Odz.
Ještě bych snad měl poznamenat, že wikipedisté se nevytahují, kolik článků již zveřejnili nebo kolik jich upravili a vylepšili. Prostě to dělají. Ale pro účely tohoto příspěvku určitě napište ve svých komentářích vpravo, kdo z vás už Wikipedii editoval nebo by to rád dělal. Třeba vymyslíme, jak to celé usnadnit. Wikipedisté nám pomohou.
A jako titulní obrázek jsem zvolil jeden z Commons, můžete ho vidět na adrese http://bit.ly/2iEC6h7. Je to Skalní údolí v „mých“ Hodkovicích n. M. Autorem je Martin Veselka (musím jmenovat autora!) a poskytl všem lidem licenci (právo), která nám umožňuje jeho snímek nejen kopírovat a šířit dál (jako právě dělám), ale navíc s ním pracovat podle libosti. Už se nemohu dočkat, až budu u svých článků na i60 psát, že titulní fotku pořídila Ilča, Vladimír, Elena, Soňa, nebo kdokoli další z nás. Hrrrr na Wikipedii! Hurá na Wikimedii Commons!
Pošlete odkaz na tento článek
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku,…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla chuť cokoli nazvat křižovatkou. Já to tak vážně nevnímala. Nejdřív jsem…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne