Pokládám víčka
jak křídla znavená,
s příchutí ostychu,
jenž přišel se mě ptát,
večer jak hříčka
a zrádná ozvěna
vypráví o tichu,
jako už tolikrát.
V ulitě přání
jak v lůně závrati
city se skrývají
a staví pevnou hráz,
vím, milování
někdy se nevrátí,
hodiny tikají,
jak natáhl je čas.
Ilustrační foto: pixabay.com
5
komentářů
Lidmila Nejedlá
19.12.2017 19:40
Pravda pravdoucí, Zuzko.
Elena Valeriánová
19.12.2017 18:44
♥♥♥
Hana Rypáčková
19.12.2017 15:47
Jako vždy, krásné.
Věra Ježková
19.12.2017 10:21
Zuzko, díky.
Květa Chobotová
19.12.2017 10:13
Milá Zuzko,Vaše poezie mi dělá vždy velikou RADOST.....z celého srdce děkuji, v úctě květa
Jitka Chodorová
V roce 2008 se mi děly zvláštní věci, dobré, horší, velmi těžké, ale i ty až neuvěřitelně krásné. Začalo to na jaře, kdy v Národním muzeu v…
Kdo v pubertě neulevoval rozervané duši psaním básní, ten se tady na ičku určitě nevyskytuje. Tedy alespoň mezi ičkaři, kteří na i60…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
FOTBALOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 24. týden
Rozkvetly louky, zahrady i truhlíky na balkonech. Ano, tématem kvízu tohoto týdne budě "květena".
- Foto dne
Aktuální anketa
Máte rádi změny?
