Jako velmi malé dítě, jak si pamatuji, jsem vlastnila velký hliníkový klíč. Věřila jsem, že je to klíč od nebe. Babička mi řekla, že jsem vyvolená, a proto ten klíč mám opatrovat . Až budu velká, tak si s ním mohu cestu do nebe otevřít. Klíč jsem nosila stále při sobě. Měla jsem takové šortky s kapsou na bříšku a tam jsem svůj poklad uschovala. Každý u nás v ulici věděl, že mám klíč od nebe, a sousedům jsem ho ochotně ukazovala.
Vzhledem k tomu, že jsem měla ten klíč, tak jsem si řekla, že musím dělat jenom samé dobré skutky, abych byla v nebi pochválená. Ale měla jsem pocit, že to okolí moc neocení, neboť jsem skoro vždy udělala něco špatně. Například jsem si udělala maltičku a začla opravovat v našem okolí špatně omítnuté domy. Vždy jsem zaplácla maltičkou spadlou omítku a těšila se, jak budou sousedé rádi, že jim pomáhám. Ale když přišel tatínek domů z práce, tak jsem dostala za tuto snahu na zadek. Přesto mě měli sousedé rádi, asi kvůli tomu klíči.
Také jako maličká jsem záviděla dětem, které chodily do školky a já byla doma, neboť moje maminka do práce nechodila .U nás se dralo peří v kuchyni a my děti jsme byly na zahrádce a hrály jsme si různé hry. Toník vymyslel, že u nich ve školce mají taková pěkná kolečka na vození písku a že by se nám to teď hodilo na našem dvorku. Tak jsem mu nabídla svoji koloběžku a že ji vyměníme za kolečka na písek. Tajně jsme se vydali na cestu do jeho školky. Nechali jsme tam moji koloběžku a každý jsme si vzali jeden vozík a vraceli se domů. Po cestě jsme nakládali dlažební kostky a že budeme stavět u nás chodník. To nám zabralo docela dost času. Mezitím rodiče zjistili, že jsme se s Toníkem ztratili a začli nás hledat. Když nás uviděli, jak pracujem a snažíme se naložit vozíky kamením, tak se kolem nás shromáždili a začali se smát. Ovšem tatínek na nic nečekal, hned mi nařezal a hajdy domů. Vozíky vrátil Toník s tatínkem a koloběžku mi přivezl domů. Musela jsem být doma a už nikomu nepomáhat.
Nejhorší nebylo, že mi tatínek nařezal, ale to, že jsem ztratila klíč od nebe a nemohla ho najít. Strašně jsem plakala a hodně dlouho klíč hledala. Tatínek prohlásil, že jsem zlobivá, a proto mi Ježíšek klíč vzal. Nevím, je to taková vzpomínka na dětství a na klíč se nedá nezapomenout!
-
Naděžda Špásová
-
Zuzana Pivcová
-
Danuše Onderková
-
Alena Vávrová
-
Libor Farský
-
Věra Ježková
-
Jitka Hašková
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám, pač každé píchnutí je třeba odborně vyšetřit. Přesto může dojít k…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu. Začalo to letem v balóně, následovalo pilotování sportovního letadla (4x),…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně starostí. S čím, komu udělat radost, jaký stromek si letos koupím, také…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové zastávce. Přišla jsem s předstihem, jako vždy a všude, a využila jsem…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám dopisem v naší vesnici ozvala neznámá žena jménem Tereza, jak se bez příjmení…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do ostatních míst naší republiky, Betlémské světlo. Přivezla jsem si ho do vánočně…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký příběh z naší historie či z mého života. Ano, ogni medaglia ha il suo…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první zaměstnání, narození dětí, první maratón? Jo, ty všechny byly důležité a přinesly…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným internetistům, a tak celkem úspěšně útočí především na nás seniory, i když…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj muž vyžaduje cukroví, řízek, salát, ale pak svátky stejně prospí na gauči u televize. Já…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě je z nejrůznějších důvodů neuplatňuje. Byla jsem v posledních dnech často…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Jaký byl pro mě rok 2024, který za pár dnů bude minulostí? Hektický, krásný, neopakovatelný, krátký. Zdálo se mně, že snad den nemá dvacet…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě…
V úterý odpoledne jsem stál na poště před hracím automatem České spořitelny.
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke mně doléhaly věty, jako že je to krásný věk a že na to nevypadám. No, mám…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o nejlepším dárku uplynulého roku, který mne potkal. Mám jasno.
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku jsou již minulostí. Jen ještě připomínka v podobě stromečku a vánoční…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho, co četla na internetu. Léta jsem mlčela, protože jsem nechtěla být…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
FOTBALOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 24. týden
Rozkvetly louky, zahrady i truhlíky na balkonech. Ano, tématem kvízu tohoto týdne budě "květena".
- Foto dne