Nic z toho jsem nezažila, a přesto jsem šťastná byla. Kluci se mi líbili v jakékoliv košili. A když ještě měli vlasy, joj, to byly krásné časy. :-)

Super. My holky si ještě uvazovaly košili a trika na uzel aby byla vidět ta značka džín. A na nohou buď kristusky( ale to jsme ty džíny musli zarolovat až po kolena) a nebo důchodky. A na ně jsme si dávaly bambulky a nebo si jw u vyšívaly. A kdo měl ty džíny volné tak to bylo zlý. Oblíkaly.jsme.je v leže. Jo byly jsme holky bláznivý. Ale bylo to fajn. Otec jim říkal štruksáky. A první moje džíny byly krásné a na zadku měly připnutý papírový obrázek s dostavníkem. Táta mi je koupil když mně bylo asi 10 let.

Omlouvám se, pane Horenský.

Líbí se mi verše, protože jsou mnohdy nejniternější vzpomínkou. Libore, omlouvám se, ale mne více oslovila úvodní fotografie a protože je uvedeno z archivu autora, prozradíš víc nebo odtajníš dalšími verši?

Jednou mi maminka vyžehlila na džínách puky.

My měli dlouhé vlasy na střední škole zakázány, údajně to byla dekadentní móda Západu.

Dobrý!!

Takhle vzpomínat se mi líbí. Také jsem měla první džíny Wildcat. Ale další - vestu, bundu, sukni - až později. Na to už nebyly bony. Ta fotka je bezvadná, podobu máte stále! :-D

Ano a džíny prali v řece na těle , košile silonové rozeplé k pupíku nesály pot, však cítili se skvěle.