Vždy jsem se domnívala, že definice oběda je polévka + hlavní jídlo + moučník, nápoj, ovoce či něco podobného. Takovou sestavu jsem vídávala u svých prarodičů, rodičů a také jsem k tomu vedla děti či starší vnoučata. 

Teď  jsem zjistila, že je tomu jinak. Zatímco vnučky, které chodí do mateřské školy, jí celý oběd, jejich sestřička odmítá polévky, které ještě loni jedla ráda a s chutí. Zkoumala jsem, co jí ve školní jídelně, kde maminka platí celý oběd. Dozvěděla jsem se, že ONI (protože už nejsou prvňáčci) už polévku nemusí.

Nerozumím tomu a nechápu. Celý život jsem pracovala ve školství a své svěřence jsem mimo jiné vedla k tomu, aby jedli všechno, co dostanou. Nemusí hodně, ale aspoń trošku, aby věděli, jak to chutná.

Ale vyšla jakási pro mne nesmyslná vyhláška, která nenutí děti jíst polévky. Mají-li se rozhodovat třeba studenti, pak je to trochu o něčem jiném. Ale děti základní školy?

Takže se stane, že dítě nesní svačinku, protože na ni třeba o přestávce z jakéhokoliv důvodu nemá čas či chuť. Pak sní pár soust z oběda, a poté ve školní družině čeká třeba do 15 či 16. hodin na někoho, kdo je odvede domů. V nejlepším případě si třeba vzpomene na to, že má v aktovce sklenici s pitím.

Doma je v mnoha případech čeká studená večeře. Poté hledají, co by do sebe ještě dali. A přicházejí sladkosti... Podle toho pak vypadá jejich zdraví, váha, postava.

Jaký máte názor vy ostatní, kteří máte malá vnoučata či pravnoučata?