Tak daleký, tak blízký,
v ulitě kamenné,
jak ztráty mé i zisky,
představy zmatené,
tak důvěrný, tak cizí,
sám v sobě zakletý,
jsi cit, jenž nevymizí,
vložený do věty.

Tak stydlivý, tak rázný,
děj trochu bez cíle,
jak týden poloprázdný,
všeptaný do chvíle,
tak prchavý, tak stálý,
bráníš svou planetu,
my se jen dotýkali,
dva ptáci za letu.