Má láska není
černobílá,
jenom se trochu
odvrátila,
dál žije se mnou,
konce nemá,
není však celá
osvícená.

Teď marně pátrám,
v noci, k ránu,
hledám své lásky
druhou stranu,
i když se dívám,
oči zvednu,
na celou lásku
nedohlédnu.

Někdy se směje,
jasně září,
jindy mě vábí
temnou tváří.
Proč po duši se
mraky ženou?
I Měsíc má tvář
odvrácenou.